Duben 2013


Kolem toho pomníku chodím každý den

10. dubna 2013 v 15:33 | *Geminy* |  Myšlenkový pochod
Cemetery_graves_by_estruda-d5mcu1o_large

Už je to dávno co má duše odešla ze světa živých, ale přesto mi má láska k životu nedovolila opustit tento svět. Proto jsem dostal úkol. Strážím malý kousek z matičky země pro ty, kterým nadešel čas. Strážím schránky, z níž už duše odešly do jiných světů. Neustále chodím sem a tam, prohlížím si mramorové náhrobní kameny se jmény i slogany vystihující jejich životy před smrtí.

Velikonoce (trochu opožděně)

10. dubna 2013 v 15:29 | *Geminy* |  Můj svět
Po dlouhé době opět zanechávám zprávu o mé maličkosti. Stále to ještě jde, do školy chodím a "pilně se učím", bydlíme v teple, ale kamarádi nám zahřívají místo pod mostem. Teď budu hláset jen pozitivum. První zní taktož :D. Postoupila jsem v soutěži Lidice do druhého kola. A to druhé co mě potěšilo byla pochvala za můj teneční "talent". Pochvály mě jedna holka ze skupiny, což není nic paf, ale byla to holka, která má každý trénink nějaký keci na to, jak to děláme špatně, jak se nesnažíme. Málem mi ukousla hlavu, za to, že jsem místo soutěži dala přednost rodině. Jakej génius organizuje soutěže přes svátky? Dneska se už se není čemu divit. Vždyť lidi (alespoň moje generace) by nejradši neslavila ani Vánoce, kdyby se nerozdávali dárky, pochybuju, že by je slavili. Jsem ráda, že jsem tak učinila. I kdybych na soutěž jela, stejně by nám vytýkali, jak jsme to spackali a kvůli tomu nepostoupili. Naštěstí v naší kategorii byly pouze 4 skupiny, tím pádem postoupili všichni. Tahle soutěž se konala v Ústí,ale ta co se konala v mostě v neděli, tak na tu jsem nejela. Ráno nás navštívili známí a skvěle jsme se bavili, až do čtyř. Chudák babička nás čekala v tu neděli na oběd a my dorazili kolem pátý, dali jsme si večeři a zbytek dne strávili u filmů a popíjeli vínečko. Druhý den na Velikonoční pondělí jsme zašli tradičně na raní mši a po ní se jelo kd ruhé babičce. Brácha, táta a strejda sebrali košíky a pomlásky a udělali si exkurzy po vesnici. My s mamkou, tetou a a babičkou čekali na koledníky. Nikdo nepřicházal a na mě padala únava. Konečně asi po dvou hodinách přišla skupina omladiny, jak hlásala teta s dalekohledem v ruce (FBI vesnice :D). Skupina mladých krasoňů v mém věku, přeci jenom se výlet za príbuznýma vyplatil. Přišli i s ožralým sousedem, který nás lapil do svého vyprávění, které nemělo hlavu ani patu, takže jsem se jen držela ať nevyprsknu smíchy. Jediné co jsem pochytila bylo jak kdysi dělal řecko-římského zápasníka. Místo toho, aby mě kluci osvobodili ze zajetí blouznivce, se řechtali na celé kolo.