Nebát se vyslovit myšlenky srdcem vedené

22. února 2013 v 23:18 | *Geminy* |  Téma týdne
Už delší dobu pozoruji chování lidí. Snažím se přijít na problémy, které ničí vztahy, bortí základy rodiny, brzdí člověka, způsobují chaos, vzbuzují odpar a nutkání měnit chod věcí. Je to tak jednoduché, běžné, falešné, milé, upřímné, bojácné, zastrašující ... Jsou to slova, věty, příběhy, proslovy, zkrátka a jednoduše komunikace. Slova a jenom slova. Každé slovíčko má svůj význam, ne-li víc. Dá se odstupňovat, dá se říct mile, ale i urážlivě, způsobí zmatek i nedůvěru, rozesmějí i rozpláčou. Běžné věc, komunikace. Všichni spolu mluvíme, ale za jakým účelem? Dozvědět se novinky, naučit se novým věcem, pochopit řeč druhých. Ale stále je to málo. Komunikujeme jen ve svůj prospěch. Při práci, kdy se snažíme komunikací přesvědčit ostatní o své důležitosti a nepostradatelnosti a o svých výjimečných schopnostech. Nebo v obchodu při propagování výrobku. Komunikace s pracovním týmem, která musí být srozumitelná, stačí špatně pochopit pokyn a rozpracovaný projekt může na čas zůstat zbržděn, což způsobí chaos a následnou, co nejrychlejší nápravu. Ve škole posloucháme výklad, o přestávkách si se spolužáky vyprávíme, co se kde šustlo, jakou knížku má kámoška rozečtenou a jaký film by nám doporučila. Vše pro naše potěšení, pro získání nových kontaktů, postup v kariéře.


Na chvíli se zastavte, zavřete oči, rozjímejte a promítněte si celý svůj den. Zavzpomínejte na záživné chvíle, kdy jste se s někým hádali, někomu jste vyznávali své city, snažili jste se mermomocí někoho přesvědčit o vlastním názoru. Cokoli. Má otázka z ní, byli jste při horlivé komunikaci upřímný? Řekli jste opravdu, to co jste cítili, to co jste skutečně chtěli říct. Nebo jste se museli držet, museli jste dávat pozor na to, jak to říkáte. Řekli jste to tak, aby ten druhý tomu rozuměl? Žádná podpásovka ani hra se slovy? Vybírali jste vhodná slova nebo jste se naopak snažili mluvit hnusně, aby ten druhý bral na vědomí, že to myslíte vážně, ale přitom jste to tak hnusně říct nechtěli, jen jste už nevěděli, co říct, protože ten druhý by vás jinak neposlouchal?

Slova jsou ošemetná, díky jejich mnoha tváří se s nimi dá leckde jak manipulovat. To ostatně ví i "vážení pánové" shora. Svými proslovy s vybranými slovy, složitou terminologií a zvučnými frázemi, dokonce i slogany či citáty vlivných historických osobností nás přesvědčují o své pravdivosti. O tom, že se na ně můžeme spolehnout, že jim můžeme věřit. Bohužel jsem velice, velice podezíravý a nedůvěřivý člověk. Jako se dá manipulovat s lidmi, tak se dá i se slovy. Jistě máte vlastní zkušenost. Například takové smlouvy, tu i když si přečtete po padesáté, stále půlce textu nerozumíte a díky té nesrozumitelnosti, co vy nerozumíte, si můžete najmout právníka, který s vámi smlouvu projede a vše vám vysvětlí. Co takové pochybné emaily, nesmyslné zákony, ankety a dotazníky. Ve škole to může být právě takový výklad, zadání v testu i složité dílo autora. V práci na koberečku u šéfa, kdy dostaneme sprda za to, že jsem řekli jen svůj názor. Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Rozhovory, kdy posloucháte na půl ucha.

Nejvíc mě však štve, že kromě nesrozumitelnosti a manipulaci jsme dosti falešní vůči ostatním, ale hlavně vůči sobě! Pořád se musíme hlídat, jen aby naše upřímnost neurazila cizí uši, a přitom to nemyslíme zle. Někdy však to myslíme rýpavě a zároveň i trochu jako narážku, to pak však mluvíme s nadsázkou či v ironii. Já občas mluví ironicky nebo se snažím, aby to vyznělo ironicky, ale přitom říkám pravdu. To jen pro svůj pocit, že jsem řekla, co si myslím a tak uklidnila své svědomí, a pro pocit druhé osoby, které jsem to řekla, to aby nenastali komplikace a veřejná hádka.

Slova jsou záludná. Je to šifra. Tak si říkám, zda jsem vždy všecko pochopila tak, jak jsem měla a nevyložila si to úplně jinak, nežli to ten druhý myslel. Možná, že i dnes, kdy si myslíme, že jsme rozluštili význam mnoha spisovatelských děl a historických psaných artefaktů, to může být vyloženo úplně jinak, nežli autor zamýšlel. Kdo ví. Jen je zarážející, že máme nutkání hlídat jazyk před okolím, před vlastním druhem. Před člověkem, který je "stejný". Druh, co by nám měl rozumět. Jak by to asi vypadalo, kdybychom byli 100% upřímní, sami sebou a říkali, to co si doopravdy myslíme. Žádná faleš, polopravdy, malé lžy ani velké lži, žádné přiklášlovačky. Holá skutečnost, holá pravda. Pravda sice bolí, ale kdybychom na ní byly zvyklí, jistě by nám to tak nepřišlo. Občas si tak říkám, zda i televizní noviny mluví pravdu. Některé reportáže jsou jako scény vystřižené z filmů. To co je nám mnohdy předhazováno jako skutečnost, je mnohdy úplným opakem.

A přesně tohle je problém dnešní doby, špatná komunikace a mnohdy záměrná špatná komunikace. Vyhnout se vlastním výčitkám i kritice ostatním, tím, že mluvím tak, aby to hrálo na obě strany. V můj prospěch, ale i tak, jak lahodí uším okolí, přitom význam obsahu je někde mezi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Stranger_in_darkness Stranger_in_darkness | Web | 23. února 2013 v 1:11 | Reagovat

vidíme to podobne :)

2 ~ MiMi ~ ~ MiMi ~ | Web | 23. února 2013 v 17:50 | Reagovat

Moc pěkně si to napsala a vystihla. ;)

3 Jeny Jeny | Web | 26. února 2013 v 21:17 | Reagovat

Pravda, média všechno překrucují. Nemůžeme jim věřit úplně všechno. Protože mi nic nevíme, tak toho využívají a předhazují nám kdeco. Také ovlivňují značnou část lidí při různých volbách, názorech, ale i třeba v životním stylu.
Jsem zastáncem, stejně jako nejspíš i ty, toho názoru, že člověk by si měl o všem udělat svůj obrázek a názor a nebát se ho vyslovit. To myslím, že je nejzákladnější lidská svoboda, kterou by každý měl plně využívat!
Krásně napsané :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama