Hledám, hledám a stále nenacházím. Však v poslední minutě prozřím a vše pochopím.

18. října 2012 v 15:35 | *Geminy* |  Myšlenkový pochod
Minulost, přítomnost, budoucnost. Tři fáze času. Minulost ovlivňuje přítomnost, přítomnost tvoří budoucnost a budoucnost se brzy stane minulostí. Je to jako koloběh života. Narození, žití, smrt. Představte si obraz, který je vyplnění kruhy, kroužky, bublinkami a dalšími předměty připomínající kruh. Obraz jako celek ztvárňuje život, kruhy, ať už malé nebo velké, představují koloběhy. Koloběh přírody, společnosti, vývoje, dějin, zvířat, potravního řetězce, počasí … Nepřijde vám to zvláštní, že by se vesměs všechno dalo nakreslit do "kruhu"? Kruh, který nemá začátek ani konec. Kruh jako symbol nekonečna, věčnosti, symbol věčného života.

Stále se snažím přijít na smysl, na ten pravý smysl života. Jako Faust i já hledám svůj smysl, on ho našel v pomoci druhým. Ale když každý bude pomáhat druhým, tedy začneme si pomáhat navzájem (což je z hlediska nás lidí nemožné, protože přirozené pudy nelze odstranit. Závist, lakota, povýšenost, to je něco co k nám patří.) najdeme konečný důvod našeho bytí? Myslím, že ne, je to víc.



Je možná už v tak brzkém věku vnímat okolí jako pomíjivé? Život jako něco automatického a bezdůvodného? Něco, co je a co se neustále opakuje a nikdo vám neřekne proč tomu tak je. Jediné vysvětlení - evoluce či zachování druhu. Vnímat život jako vědecký pokus o vytvoření něčeho z ničeho?

Stále se trápím myšlenkou, kam mě má rozhodnutí zavedou, jak asi bude vypadat má budoucnost, čím vlastně budu, jakým budu člověkem? Je smyslem života práce, pomoc druhým nebo zachování druhu? Vždyť i to zachování druhu je koloběh, stále se rodící a umírající lidé, proč vlastně tomu tak je? Přijdou si a zase odejdou a jediné co po nich zbude, jsou věci. Věci, které pak nacházíme pod prachem staletí a snažíme se vydedukovat příčinu jejich vzniku, účel k čemu mohli sloužit a stávají se inspirací pro nadcházející inteligenci.

Při hodině dějepisu si neustále hraji s myšlenkou, jak povaha lidí stále zůstává a během staletí se nemění, kdežto jediné co se kolem mění, jsou věci. Věci, které nedokážou milovat, které nedokážou myslet, nepotřebují spát, jíst ani pít. Oni jen jsou. Možná, že časem převezmou nad námi vládu. Taky vás fascinují sci-fi filmy, kde se vše točí kolem budoucnosti, vědy, techniky? Viděli jste film Já robot? Tak přesně takhle by to mohlo vypadat, umělá počítačová inteligence převezme nad námi vládu a mi ztratíme nad ní kontrolu, stane se tak nedílnou součástí našeho života, my už se možná začneme s počítačem i rodit. Někdy mi přijde, že si hrajme na Boha (nazvěte si to, jak chcete)… . Při práci a tvoření se vžíváme do jeho role. Tvoříme s tou výjimkou, že mi k tomu máme suroviny, kdežto před vznikem všeho musela vesmírem plout akorát tak hustá vlna temnoty. My jsme to, co se neustále opakuje. My vytváříme historii.

Při hodině biologie si zase uvědomuji, že každý tvor, každá rostlina má na Zemi svoje místo a svůj důvod. Zrovna probíráme mechorosty. Vezměte si, že mechy mají ochranou funkci, brání erozi půdy, drží se v nich vlhko, teď se rozpomeňte, jaké vlastnosti mají další rostliny. Právě jejich vlastnosti využíváme při výrobě a podle jejich složení vytváříme všemožné výrobky. Napišme si to jako rovnici člověk + příroda (rostliny a živočichové) = výrobek (pasta na zuby, nábytek, kelímek), surovina (jídlo, uhlí), věc (oblečení). Tvoříme věci za nějakým účelem, a kdo stvořil nás nebo proč vlastně jsme dosáhli takové podoby, jakou máme dnes? Jaký důvod stál za vznikem nás?

Při ZSV naopak přemýšlím, jak jsme si všichni podobní a zároveň odlišní. Všichni máme své světlé a stinné stránky, jsme si přáteli i konkurenty, každý se chceme dotknout hvězd, stát na vrcholku slávy. A i přesto jsme jiní. Nedokážu přijmout fakt, že se lidé dají škatulkovat, dá se v nich číst jako v knize (což vůbec neumím, jelikož pokaždý se onen chová jinak a vy pak ani nevíte oc si o něm myslet. Jako kdyby se všichni vždy a všude snažily žít pod maskou). Protože právě psychologie, roztřídí člověka podle jeho vlastností do určité skupiny. Na základě jeho chování ho zařadí do určitého typu člověka. Já si stále myslím, že nic není 100%, vždycky se najde něco, co nebude fungovat nebo někdo na kom to nebude fungovat.

Musím souhlasit s učitelem, že i války mají svá pozitiva (já vím je to hnusné, ale na jednu stránku to tak je). Když jde do tuhého, nikdy nevíte, kdo vám vrazí kudlu do zad a kdo se v nouzi stane přítelem. Válka aneb všechno zlé je pro něco dobré. Válka byla poslední fází vývoje, kterým se lidstvo rozhodlo ubírat, byla zakončením etapy, směru, který jsme jako společnost vyzkoušeli a zjistili, že nefunguje a nevyhovuje. Přišli jsme na to, že ať se vydáme jakoukoliv cestou, vždy to dopadne stejně. Nový začátek sebou přinese i řadu změn, nových objevů a vynálezů, které během války vznikly za účelem co nejrychlejšího ukončení války, či pomoci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ~ MiMi ~ ~ MiMi ~ | Web | 18. října 2012 v 18:24 | Reagovat

Velmi zajímavý článek :) Také někdy přemýšlím čím budu, jestli se moje chování změní a čeho v životě dokážu.
Krásně si to napsala a s většinou tvých názorů se ztotožňuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama