7 denní výlet

31. srpna 2012 v 18:53 | *Geminy* |  Můj svět

Nebyla jsem na žádné dovolené u moře, ale poznávala jsem naší krajinu a historii, ze které si pamatuju asi tolik, jako učivo z prváku. Zahlcovat vás všemi poznatky z míst, které jsem byla nebudu, ale z dojmů, které ve mně vyvolaly budu. Proto mám pro vás extra mega dlouhý článek, takže pokud se nudíte a nevíte co v tomto dešti podniknout, můžete se pomalu začít prokousávat článkem, hodně štěstí ;).



Na to, že máme 7denní výlet, oprava, 7denní túru po tetách, sbalili jsme si každý skoro celý šatník. Jelikož jsou tety rozmístěné v různém kraji, museli jsme si vzít všechno, od plavek až po mikinu a dlouhé kalhoty. Jakmile jsme vše narvali do kufru od auto, mimochodem vezli jsme i přenosnou ledničku do které jsme uložili pár vín a nějaké maličkosti jako byly čokolády, brambůrky a tři dárkové tašky narvané výrobkami z marketů, uvelebili jsme se v sedačkách a složili přísahu. Přísahu o tom, že nepadne ani jediné slovo, které vyvolá hádku nebo rozpor, ale to bychom samozřejmě nebyli my. Já jsem radši na bráchu nemluvila, protože ten mě dokáže vytočit už jen mrknutím oka, jak to dělá nechápu. Google je fakt spolehlivý na to jsem přišli až o dva dny později. Vydali jsme se na první zastávku do Dvořiště k tetě od táty. Cestou jsme zahlédli upoutavače na zámky. K první jsme se nemohli dostat, jelikož cesta byla zatarasená a objížďka nikde, alespoň jsme zdálky zahlédli věž. Po nás tam vjel kamion, bylo nemožné, aby se tam otočil, jelikož vjedete na svah do zatáčky. Nakonec jsme zavítali do Veltrus. Samozřejmě, že když vyjedete v pondělí a zavítáte na zámek mají zavřeno, jenže nás to trklo až když jsme zašli do zámecké restaurace na záchod a na nástěnce vysela otevírací doba. Alespoň jsme se prošli krásným parkem, kde chovají srnce, vyfotila jsem nádherný starodávný strom, jehož větve se klenuly do nebes, miluju staré stromy s mnoha větvemi, které se kroutí v nepřirozených polohách. Těmito zastávkami jsme si udělali větší zajíšťku, najeli jsme pár kilásků navíc. Nemáme navigaci a veškerou trasu jel táta po čuchu a po paměti a také se řídil autoatlasem (z roku 0, alespoň vím co mu koupit k vánocům :D.) Naštěstí jsme dorazili k večeři. Jakmile jsme se blížili do Dvořiště hned jsme to poznali, z polí se linula omamná vůně kravského hnoje. Naše teta spolu se strejdou a jejich 3 dětmi (dva tátoví bratranci (každý má dvě děti, holku a kluka, a jedna sestřenice, ta má dvě holky (9 a 3,5 roků) , z toho ten jeden bratranec nepracuje na statku) vlastní statek, kravín, pár polí a traktory a další potřebné nástroje. Tudíž oni už stávali ve 4 ráno, aby dali najíst kravám, vykydali hnůj, atp… . Já jsem stávala až v deset hodin dopoledne, hrála jsem kuličky z doby ledové s 9 letou sestřenkou. Já bych jí teda řekla tak 13 a že půjde do 7 třídy a né do 3. Kromě toho, že na svůj věk nevypadá a ani myšlením se nechová jako devítiletá. Houpali jsem se na velké gumě od traktoru. Udělal mi prohlídku po kravíně, kde jsem pořídila plno fotek. A k ránu se prý narodilo telátko, škoda, že jsem to neviděla na vlastní oči. Při prohlídce jsme zavítali k dalším telátkům, jedno mě tak žužlalo, že jsem se musela jít umýt, mobil mě málem spadl do hoven, a viděla jsem, jak se nové telátko postavilo na vlastní nohy. Pak jsme zašli k býkům a bráchu hned napadlo, že by se na nich projel, by ho udupali k smrti. Při vstupu do kravína ze zadu, mají v jedné komůrce stroj na odsávání mléka, který je veden ke každé krávě (teda tak jsem to pochopila) a odsává mléko, které se pak zpracovává v tomto stroji, teta mi dala ochutnat. Chutná jinak než kupované. Vždycky když jedou za tátovou mamkou, mou babičkou, přivezou sebou smetanu a korbače, takové jste ještě nejedli, nejsou to ty suchý hubený provázky.




Po obědě jsme zajeli na zámek s názvem Karlova Koruna, pojmenovaný podle svého vzhledu, neboť z leteckého pohledu vypadá jako koruna. Většina místností byla vybavena nábytkem z okolních zámku, ale zdi byli ozdobeny samými obrazy koní, kdysi se zde chovali koně a byla to největší odchovna koní. Pak jsme rychle zajeli i do Kladrub, ale o 7 minut pozdě, takže jsme se vrátili zpět do města a zašli do cukrárny na pohár. Já a sestřenka jsme si objednali pohár mix a brácha jahodový. Popletli objednávku a místo dvou mix, přinesli dva jahodový, no lišili se akorát ovocem, oni dva měli jen jahody a já broskev, maliny, jahody a ananas, zmrzlina byla stejná, ale dobrá. Mamka s taťkou si dali ledovou kávu a mamka ještě medovník. Po večeři jsme jeli k tátovu bratranci. Pokecala jsem s o rok mladší sestřenkou o střední, kterou si vybrala, kluci hráli zemědělskou hru, jako by jim to nestačilo v reálu. Já si tam samozřejmě nechala mikinu, takže jsem dostala zprda, fakt katastrofa, jako bychom si nemohli udělat další zajížďku. Druhý dne ráno jsme zajeli k nim pro mikinu a vydali se do Kladrub na prohlídku stájí a koní. Málem jsem to zase nestihli, táta zastavil mamce, aby vyběhla koupit lístky a pak jsme rychle hledali místo na parkování. Moc jsme pani neposlouchala, snažila jsem se udělat nejlepší záběry koní, ale vadili mi ty mříže ve stájích. Prohlídka končila operačním sálem a ozdravovnou, kde měli i tabulky s koňmi, kteří je již opustili, váhu na hříbata, anatomii koňských nohou, atp.. Pak nám ukázala cestu k výběhu pro hříbata, nejtmavší jsou nedávnou narozená a nejsvětlejší se narodila začátkem jara. Hříbata přitahovala jen malé děti, ke mně skoro vůbec nešli, až jsem si začala myslet, jestli nemají 6 smysl pro lidi. Třeba jsem v duši zlá, zákeřná, podlá, ale pak se pár hříbat odhodlalo a já si mohla pohladit jejich heboučké čumáky.







Pobyli jsme u nich půl hodiny a pak se vydali směr Dvůr králové. Nemohli jsme za žádnou cenu najít ulici, kde bydlí mámina teta. Bloudili jsme ve Dvoře hodinu, až pak jsme vyjeli z města a zavolali strejdovi na Moravu, popsal tátovi trasu a pak už jsme viděli chudáka tetu, jak stojí u branky k domu. Stála tam celou tu hodinu, je strašně dochvilná, nevím jestli to má v povaze a nebo je to těmi léky co bere. Jako mladá prodělala zápal mozkových blan a do dneška na to není žádný lék, ty co bere jí spíše otupují, zpomalují, ale neubírají ji na chytrosti, má v tý hlavě opravdu hodně informací. Návštěvu zoo jsme nestihli. Přišel nás pozdravit i její přítel a navrhl, že nás vezme všechny na prohlídku přehrady. Já jsem ještě žádnou přehradu neviděla, ale ten hrádeček, ve kterém pravděpodobně žije správce, mi přišel jako z pohádky.







K večeru jsme grilovali párky, nějak jim to nešlo, ale nakonec se přeci jen povedli. Druhý den jsme měli v plánu Zoo a Safari, rozhodovali jsme se jestli to nebo ono, ale teta nám doporučila tu Zoo.


Hroší polibky :D. Byli od sebe odděleni, no ještě, že tak, po zážitku s opicema ...

Opičí zvrhlíci







Zebra co se s námi chtěla svéz autem :)

Málem jsme je pžřehlédly, byli jak sochy

Při platbě jsme, ale dostali zdarma lístek do Safari, kterou jsme mohli projet svým autem. Zoo byla docela pěkná. Ani jsme nečekali, že tam strávíme takovou dobu, měli jsme v plánu navštívit Babičino údolí. Trochu jsme se nevyznali, jakmile vstoupíte do areálu, ocitnete se na začátku Safari, hledali jsem kde je vstup do zoo a pak jsme viděli, kam lidi odbočují, vždycky jdi za davem :D. Hned jsme zamířili k šelmám, jakmile se objevili první lidé, tygr vylezl ze svého úkrytu a procházel se po výběhu sem a tam. Byl jako model, jako na povel vždy vylez asi už má velkou praxi:,, Jakmile uvidím lidi, vylezu a budu se promenádovat, ať mají nějakou tu fotku." Jeden z nečekaných zážitků jsem měla v pavilónu opic. Byli zalezlí v rohu hned naproti mně, tak jsem si je vyfotila, jenže mi bylo divný proč ta malá opice sebou tak škube, dozadu dopředu. Pak jsem to uviděla, oni si dopřávali odpolední sex :D. Co mě víc udivilo, že ta malá opice byla vlastně muž a ta velká opice, žena, byla znuděná, ale nevadilo jí to, malá opice vzala do ruky náčiní a sunula se pod velkou opici a hledala otvor, ty malí děti před tím plexisklem na to zírali :D. V pavilónu hrochů, mám zase vyfocenou líbačku hrochů :D. Co to s těmi zvířaty bylo? Když jsem si všechno prohlédli, vydali jsme do Safari. Max. rychlost je 30, pak s to zmenšilo na 5. Taťka mi při každém stádu nebo zvířeti zastavil a já fotili, auta za námi nás předjížděla, jak z toho mohli něco mít. Nám se pomalá jízda vyplatila, stádo velkých krav nám zatarasilo cestu a jelikož se nesmělo troubit, museli jsme počkat až odklusaj. Zatím co jsem tam tak stáli přiklusala k nám zebra, byla úplně vedle auta, strčila nám hlavu do auta a já si mohla pohladit zebru! Po druhé když jsme jeli si ji už pohladil i brácha, namáčkl se na mojí stranu :D. Mamka si připisovala zásluhu, že je to díky ní, protože začala šustit obalem od sušenek. :D. Jak jsem říkala, že je teta dochvilná čekala nás přesně v šest. Měli jsme ještě hodinu čas, kromě lístku do Safari jsme dostali 50% slevu do kláštera. Koupili jsme si vstupenky na výstavu antických soch, které jen tak po hromadě všechny nenajdete, samozřejmě, že to byli jen jejich odlitky. Pravé jsou po celém světe, např. ve Francii v Louvre. Vyfotila jsem si skoro všechny sochy.





Vrátili jsme se právě v čas, opět jsme grilovali tentokráte maso. Přišel i mámin bratranec s manželkou a s dcerkou. Bohužel malá sestřenka je silně postižená, ale kdyby jste ji viděli jak je krásná, byli na dovolené a je hezky opálená. Prý by se mohla vyléčit, ale to by s ní její mamka musela cvičit jakou si metodu. To už máme za sebou dvě tety, vlastně svým způsobem 5, když budu počítat ty 4 na statku. Vyjeli jsme hned po snídani, což bylo skoro k obědu a namířili si to do Babičina údolí.




Viktorčin splav

Bělidlo

Mlýn

Nejprve jsme se stavili v muzeu Boženy Němcové, proběhli tam 2 svatby, za tu dobu, co jsme tam byli. Dole jsem si přečetla téměř všechny popsané tabule, ale stejně jsem to moc nepochopila, myslela jsem že je to všechno, ale výstava pokračovala ještě dlouho. Nahoře v patře muzea jsme viděli všechny možné výtisky jejich knížek, jak české, tak si zahraniční, kromě Boženy Němcové jsme si prohlédli i výstavu tkalcovství, výroba látek a vše co k tomu patřilo, velké stroje na výrobo látek, potisky, vzory. Každý úsek patřil jednomu ze závodu a k tomu byla výloha naaranžovaná vším, co vyráběla, jejich vzorník, látky, stroje, … Pak jsme se na recepci zeptali, jak se jede do Babičina údolí. Prošli kromě skleníku a zámku jsme prošli všechno, mlýn, bělidlo, splav, a k večeru jsme byli na Moravě. Tam jsem si jen povídali a žádný výlety nekonali, až na návštěvu hřbitova za mou prababičkou, kterou mám na fotkách jak mě houpe na svých nohách. Pamatuji si, jak jsme ji chodili navštěvovat do bytu, půjčovala jsem si její brýle, měla hodně dioptrií, a když jste koukali do brýlí a zároveň mimo ně, vypadalo to jako by se na koberci, který měla všude, tvořily schody. Počítali jsme, že na Moravě bude nejvíce tepla, ale už v Babičině údolí jsme se převlékali do jeansů a mikiny. Konečně jsem viděla další máminy dvě sestřenky, jedna má kluka a druhá holky. Jemu je 16 a jí asi 20, studuje výšku, nevím kolik jí asi je, ale s její mamkou jsem si hodně dobře popovídala, taky je zastáncem toho, že psychologové budou potřeba, hodně lidí jich v poslední době vyhledává, takže bych to prý měla zkusit. Jeli jsem se i podívat do takového rekreačního okrsku, brácha si tam zaskákal na trampolíně s jištěním, kde můžete dělat i salta, udělal jich 5. Zajeli jsme na přehradu, kam jsme teda nedojeli, ale prošli jsme se ke krásnému kempu, asi to byl kemp, nebo nějaká chatová oblast, kde nám mamka ukázala, kam se chodila koupat, když byla tady u tety na prázdniny. Nakonec jsme zajeli ke strejdovu bráchovi, který má dvě dcery dvojčata a snima si prý mamka hrála, když byly malý. Teta mi koupila pohár bráchovi palačinky se zmrzlinou, brácha je fakt někdy mrcha :D. Radši dá sobě lepší než aby vzal stejně. Cestou domů jsme se zastavili ještě na výstavě panenek a kočárků, prohlídku zámku jsem už nechtěla, ale zrovna na tomhle se natáčela Báthory, ale koupila jsem si pohledy.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elevanse Elevanse | Web | 2. září 2012 v 16:15 | Reagovat

Téda, ty máš ale příbuzenstva. :D Nejvíc mně asi zaujal ten odsávač mléka. Taky bych chtěla mít někoho, kdo pracuje v tomto oboru - ochutnávat mléko a výrobky z něj.. Mňam... :)
Babiččino údolí také muselo být moc pěkný, chystáme se tam taky vyrazit, ale zatím na to není moc času. Muselo to tam být krásný. :) Fotky jsou z toho místa taky moc pěkné..
Je zkrátka vidět, že jste si to užili a že toho výletu nelituješ. :)

2 PenningtonKARA PenningtonKARA | E-mail | Web | 16. září 2012 v 22:25 | Reagovat

Some time ago, I really needed to buy a good house for my business but I did not earn enough money and couldn't purchase anything. Thank God my comrade proposed to get the <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/credit-loans">credit loans</a> from trustworthy creditors. Therefore, I did that and was happy with my auto loan.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama