Tohle je jen začátek ...

16. ledna 2012 v 19:57 | *Geminy* |  Fantasy
Následují text pod perexem můžeme brát jako začátek slibného příběhu (nebo spíše nudného). Je to dost krátký, takový soupis myšlenek. Může se zdát, že to nemá hlavu ani patu (s tím souhlasím). Přesto to sem dám, nevím co psát, až mě napadne další slet myšlenek, nejspíše tento krátký text o něho doplním a obahatím. Jsou dny kdy je má slovní zásoba omezena na pár slov, poslední dobou jsou tomu však týdny ... Název článku není názvem příběhu, vůbec nevím jak by se měl jmenovat, možná vsá něco napadne, ale určitě se příběh bude točit okolo fantasy.


Je to zvláštní pocit ocitnout se po tak dlouhé době na tomhle místě. Všude kam dopadl můj zrak, mihl se mi před očima záblesk vzpomínky, což mě donutilo se usmát. Je tu takový klid, smíření. Vítr tančí mezi stromy, které skrze něho posílají zprávy ostatním obyvatelům lesa a ještě dál. Hluk pohybujících se mraků, do nichž vítr naráží, připomínají zvuk bouřky bez hromů a blesků. Vdechuji do sebe čerstvý vzduch nasycený energií a životem. Zamilovala jsem si to tu hned. Silné stromy, jejichž větve se derou z hlubin země a se styku se světlem se kroutí a plazí po půdě, dodávají okolí nádech vznešenosti, čistoty a moudrosti. Hluboké praskliny v kmenech a kořenech obrostlé mechem, připomínají malé vesničky s hmyzími obyvateli. Někdy bych se na chviličku chtěla proměnit v malého broučka a vyzkoušet si přespat na měkkém mechu v prasklině kmenu. Ideální místo pro pokoj duše. Dlouhé chvíle strávené ponořením se do hlubin sebe a nalezením svého já. Proto jsem se sem vydala, pro to dílo, které stvořila matka přírodu a hlavně, že jsem si chtěla utřídit myšlenky. Ačkoliv se na první pohled můžu zdát jako člověk, který je nad věcí, či jako člověk, co pobral hodně rozumu nebo dokonce člověk, který je vyrovnaný, není tomu tak. Ten neutrální pohled je jen maska, odproštění se od reality, obrana proti zákeřným lidem. Maska, která brzdí uskutečnění se nehanebným, sobeckým a zlým myšlenkám či představám. Bojím se sama sebe. Je to strašné, když vás někdo považuje za hodného, milého, ochotného, zodpovědného, slušného člověka a přitom vlastně neví, jací jste ve skutečnosti, neumí číst vaše myšlenky. Ani nemáte možnost či prostor mu dokázat jací jste. Bojíte se, že to co děláte, či nač myslíte je zlé, sobecké. Nejste si už ničím jisti, jedni říkají to, druhý ono a vy si myslíte také něco jiného. Hledáte pomoc, pochopení, přemýšlíte nad životem, nad údělem a smyslem. Mám ve všem zmatek, pevnost mých názorů upadá, už není slov, které by je podržely a upevnily. Ocitám se na hranici světů, svého vlastního já. Jako kdyby ve mně žily dvě bytosti - dobro a zlo. Zatím jsem se vždy rozhodla jít cestou dobra, ale cítím, že jednou přijde den, kdy si vyberu druhou cestu, cestu temnoty …
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elevanse Elevanse | Web | 16. ledna 2012 v 21:12 | Reagovat

Bože můj, to je krásný. :) Jako kdyby si byla nějaká opravdová spisovatelka. Vždyť jsi! :) Je to pěkné, jak tam vyjadřuješ své pocity, moc hezky jsi to podala. Akorát ten závěr je trochu depresivní.. Ale třeba takový byl záměr autora ;) - zaujmout. :) Smekám...

2 *Geminy* *Geminy* | Web | 17. ledna 2012 v 15:30 | Reagovat

Jsem ráda, že aspoň jednomu člověku se to líbí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama