princezna Zima

8. ledna 2012 v 18:42 | *Geminy* |  Fantasy
Protože jsem se dlouho neozvala, jelikož po Novým roce zkočily prázdniny a snimi začala škola. Ještě mám před sebou písemku z chem a pracuji na referátu o kreativitě, který mám rozpracovaný a stále se nemůžu dokapat k jeho konci. V knihovně jsem si půjčila knížku o 300 stránek a zatím mám az sebou 2 části - Úvod a sociální faktory, před sebou mám psychologické a biologické faktory. Ani jsem nečekala, že to bude tak obsáhlé téma, ale když se tak zamyslím, tak kreativita je totálně ve všem a bez ní, by tu nic nebylo. Spíše je to diskutabilní téma, než informativní. Pochybuji, že ho stihnu vyložit v jedné hodině. Omluvám se mám tendenci odchýlit se od tématu. Zpět k tomu co jsem chtěla sdělit. Mám za sebou slohovku na téma pohádka, hodím vám ji sem, jelikož se mi líbí vymyšlené dialogy. Není to nic moc, protože moje nápady na slohovky se nevejdou jen na jednu A4. Vidíte, když chci napsat text o jedné A4, tak to nejde a kdž chci poté rovnou napsat celou knihu, tak zkončím první A4. Co už, házím tedy príběh o pricezně Zimě.



Kdysi dávno žil klučina jménem Jack, který zemřel velice mlád, ale za svůj krátký život stihl vykonat čin, na který lidé vzpomínají dodnes. Nebyl hezký, silný, ani vysoký, neuměl se prát natož bojovat. Neustále byl zalezlý ve svém pokojíku. Na klíně měl oteevřenou knihu a v rukou držel dřevěné součástky. Jedním okem četl a druhým tvořil. Žil v Zeleném údolí. Kdysi zde rostly květiny, keře, travička další rostliny všeho druhu hlavně stromy, ty obklopovaly údolú ze všech stran. Toto však bylo jen vzpomínlou. Ale teď již po 10 let vládla nad údolím zima. Jednoho dne sedl mladíkovi na okení rám žlutočervený ptáček, Jack si ho ani nevšiml.
Ptáček promluvil k Jackovi: ,, Píp-pí, Jacku, pojď za mnou."
Jack odvrátil hlavu od rozečtené knihy a jako opařený zůstal zírat na ptáčka. Jeho rozzářený pohled doufal v jediné, zda se již vrací jaro.
Ptáček proletěl oknem dovnitř a zavolal na Jacka: ,,Pospěš si."
Jack jako zhypnotizován popadl z věšáku u dvěří ušanku, kabát a nazul si boty. Vyběhl za ptáčkem ven do sněhového království. Jakmile se Jack vytratil z dosahu domu, ptáče zmizelo. Jack se octl sám uprostřed sněhobílé poušti.
,, Ptáčku, kde jsi," začal volat Jack, ,, Kde je zbytek tvé rodiny ? Už přijde jaro ? Kde jsi, ukaž se prosím ?"
Ale ptáče na Jackovo volání nereagovalo. Jack od příchodu zimi nikdy neopustil svůj pokojíček, nikdy se nevzdálil od domu než na deset kroků. Cítil se sám, opuštěný. Začalo se mu stýskat, měl téměr na krajíčku v tom se ptáče objevilo:
,,Musíš nám pomoc, Jacku." Naléhalo.
,, Nám ?" Podivil se Jack.
,,Ano, princezna Zima vězní své sestry." Začlo ptáče vysvětlovat.
,,Já ?," Podivil se Jack, ,, vždyť ani neuzvednu sekyru, natož abych měl někomu pomoci." Zasmál se.
,,Ty nechceš, aby se vrátilo jaro, a co léto nebo podzim ?" Zesmutnělo ptáče.
,,Chci," Začal se bránit Jack, ,, ale copa já zmůžu ?" Povzdechl si.
,,Ale nikdo jiný to nedokáže." Namítlo ptáče.
,,Myslím, že by se jich našlo dost." Ušklíbl se Jack.
,,Milý Jacku, né vždy porazíš soupeře silou." usmálo se ptáče a pokračovalo:,, Kouzlo si tě vybralo."
,,Kouzlo, jaké kouzlo ?" Podivil se Jack.
,,Půjdešli se mnou povím ti to." A rozletělo se kupředu, Jack mu sotva stačil.
Ptáče se pustilo do vysvětlování:,, Kouzlo, kterým mě naplnily sestry princezny Zimy, mě mělo donést k tomu, jenž jim dokáže pomoci. Kouzlo si vybralo tebe, Jacku."
Jack jen nevěřícně zakroutil hlavou. ,, Ale jak jim mám pomoci ?"
,,Na to musíš přijít sám, chlapče. Já ti jen mohu ukázat cestu."
Společně se vydali ke zřícenine. Kdysi zde stá nádherný zrcadlový sál. Před Jackovým zrakem se zhmotnilo zrcadlo, celé vytasané z ledu. Ptáče ho pobídlo a on prošel zkrz zrcadlo na druhou stranu. Octl se v místnosti, spíše v ledovém paláci. Všude kam padl jeho zrak uviděl led, nábytek, lustr, schody, podlaha to vše bylo vytesané z ledu do nejmenšího detailu. A pak uviděl i ji, seděla na trůně a mluvila k obrazu, který visel naproti ní.
,, Milé sestry, tak jak se vám líbí mé dílo ? Není to krása, vše je tak hezky bílé, čisté. Nikde ani živáčka." Zasmála se.
Zatím co si Jack prohlížek místost, uvažoval: ,,Proč to Zima asi udělala? Pravda na zimu se nikdo moc netěší. Zajala své se setry protože žárlí. Lidé si více cení soatních ročních dob, kdy mohou pěstovat plodiny, pást zvířata, pracovat a vydělávat si na živobytí..."
V tom ho to trklo: ,,Když nikdo nemá rád zimu, tak zima nebude mít ráda je."
Rozeběhl se k jejímu trůnu a lásklyplně ji objal.
,, C-co to ?" Vykřikla.
Snažila se z Jackova sevření vymanit, ale on ji držel pevně. Dlouho se nebránila, podvolila se objetí. Kamenný výraz nahradil úsměv. Moc ustupovala,s ní zmizely i sestry z obrazu, a jak jí tálo srdcem tál i sníh v Zeleném údolí. Jackovi se zima zalíbila, chápal její pocity, zůstal s ní. Proto se říká, že zemřel velmi mlád, neb se nikdy nevrátil. S Jackovým odchodem odešla i zima.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ~ MiMi ~ ~ MiMi ~ | Web | 10. ledna 2012 v 17:22 | Reagovat

Já taky nenapsala od Nového roku článek až dnes. Tím se chci omluvit.
Pěkně napsané si šikovná :)

2 ~ MiMi ~ ~ MiMi ~ | Web | 11. ledna 2012 v 20:25 | Reagovat

Bylo to už v neděli na ČT 4 tuším :D V ruštině to znamená Ahoj :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama