Smrtíci Polibek

27. prosince 2011 v 21:24 | *Geminy* |  Fantasy
Chtěla jsem soutěžit o jednu knížku, ale moje povídka na téma Smrtící polibek byla delší než jsem si myslela a zetručnit jí už nešlo, spíše jsem nevěděla jak, tak jsem vám ji skopírovala, tak snad se vám bude líbit. I mě se překvapivě líbí :D.

Měli by jste zájem, abych o tom napsala celý příběh, protože zatím (teď) v hlavě mám nápad na alespoň první kapitolu. Tohle by mohl být závěr příběhu.


Měla jsem naslouchat více své mysli - rozumu. Konečně, když jsem poslechla hlas svého srdce dostal mne do nemilé situace. Neměla jsem sem chodit a už vůbec ne večer, na místo kde odpočívají ti, jejímž buď země lehká. Vždyť se mu vyhybám i ve dne. Jenže On, jeho ledově modré oči a uhrančivý pohled, havraní vlasy a pleť jako ze slonoviny. Kdo by neodolal jeho tajemné tváři, kdo by nechtěl znát jeho tajemství, které se tak snaží skrýt svými pohledy a chováním.
,,Tak jsi přišla." Promluvil do ticha mrazivý hlas.
,,A-ano."
,,Jsi statečná, překonala jsi svůj strach."
,,Asi ano. Proč jsi se chtěl se jít na tak prázdném a smutném místě ?" Tahle otázka mi vysela na jazyku jakmile jsem překročila práh černé kované brány hřbitova.
,,Protože zde je už všemu konec."
Nikdy jsem ho neviděla se usmát, až teď. Byl to tak lstivý úšklebek.
,,Proč mi to říkáš ?" Snažila jsem se v sobě udusit strach a zůstat stále klidná. Napůl jsem vnímala jeho odpovědi, snažila jsem se vymyslet plán k úniku.
,,Proto, jelikož i zde bude tvůj konec. Tohle není jen ledajaký hřbitov. Zde jsou pohřbeni ti jejichž duše byla sebrána námi. My se snažíme o to, aby ti jako ty, byli z tohoto světa zproštěni."
Byl tak klidný, ale jak chtěl oddělit mou duši od tělesné schránky ? Neměl žádnou zbraň nic, jen chladné ruce, kde se za nehty prstů usazovala jinovatka.
,,Ti jako já ?" Nechápala jsem, můj strach narůstal. Pokaždé když jsem byla sama, přemýšlela jsem o životě, o budoucnosti, vzpomínala jsem na hezké chvíle prožité s rodinou, s kamarády a také jsem přemýšlela o smrti. Jestli až umřu, shledám se se svoji rodinou. Nedokážu si předctavit jediný den bez nich nebo aspoň ten pocit, že jsou naživu a v pořádku.
,,Ano Ty. Ti hodní, ti nesmírně hodní, co se snaží nastolit mír, co se svými filozofickýma kecama snaží manipulovat lidmi, ti co jim chtějí na první místo štěpit lásku." Kroužil ávě okolo mě jako hladový sup. Rozhazoval rukama a tvářil se opovržlivě.
Nevěděla jsme co říct nebo na co se ho vůbec zeptat, ale jestli tohle měl být můj konec a moje duše je tak čistá, jak mi právě vylíčil, dostanu se do nebe ne ?
,,To co ti teď hodlám provést, tě nedostane do nebe." Cože, jak ví ... On po celou tu dobu dokázal číst mé myšlenky.
,,Po tomhle bude tvá duše patřit mě, což znamená, že budeš prožívat všechny zlé události, ucítíš strach, bolest, nenávist, vše čemu si se svůj život tolik vyhýbala."
Než jsem stačila něco namítnout, chytil mě za zápěstí a přitáhl jsi mě k sobě. Zuřivě a s vášní mě políbil. Nechtěla jsem, aby se mi to líbilo. Cítila jsem jak celá chladnu, moje modré oči se zbarvili do ledovce, vlasy mi zbělely ne hrůzou nýbrž chladem, který mnou prostupoval. Cítila jsem jak se mi chlad rozlévá po těle, cítila jsem jak mi tuhne krev v žilách, až jsem ucítila i píchnutí u srdce, i ono se obalovalo ledovými krystalky. Ale nestalo se to, co on čekal.
,,Ne to není možné." Křičel, chytal se za hlavu.
Přitáhl si mě znovu a políbil, tentokráte dlouze, zopakoval to po třetí, ale místo toho, aby má duše opustila tělo, narostly mi křídla - stříbrná. Vztekle mnou mrštil o mramorovou sochu anděla, na moment se zachvěla zem a mou myslí projel záblesk, obraz mého anděla strážného.
,,Tohle se ještě nikdy nestalo, kdo si ?" Konečně jsme v těch očí viděla záblesk strachu a nebyl můj.
,,Kdo jsem ? Jak to mám asi tak vědět." Strach vyměnil vztek a zmatek. Byla jsme víc než si on myslel, než jsme si myslela já.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lúthien Lúthien | Web | 27. prosince 2011 v 21:46 | Reagovat

To je úžasný ! Nejen že je design totálně boží, ale i příběh němá chybu ! :-) Vážně je to fantastický ! Měla by jsi napsat povídku na kapitoly. Určitě bych četla ;)

2 *Geminy* *Geminy* | Web | 27. prosince 2011 v 22:11 | Reagovat

Děkuju moc :), doufám, že mi nápady na příběh vydrží do zítra :D.

3 ~ MiMi ~ ~ MiMi ~ | Web | 29. prosince 2011 v 12:01 | Reagovat

Krásný příběh :) Nebude z tebe spisovatelka ? Začala jsem číst první věty a nedalo mi to a musela sem to dočíst. Krásné :)

4 *Geminy* *Geminy* | Web | 29. prosince 2011 v 14:34 | Reagovat

[3]: Děkuju. Psaní mě baví, ale pochybuji, že je to tak dobré, abych ze mě mohla být v budoucnu spisovatelka :)

5 Lussi Lussi | Web | 30. prosince 2011 v 13:23 | Reagovat

Úžasné ! :) hezky píšeš

6 Pati Pati | Web | 30. prosince 2011 v 16:44 | Reagovat

je to velmi pekne napisane :) skoda, ze si sa s tym neprihlasila :( podla mna by to malo uspech ;) vela stastia prajem :)a mas nadherny dizajn :)

7 aya aya | 14. ledna 2012 v 19:57 | Reagovat

úžasné moc úžasné :)

8 posses posses | Web | 18. června 2015 v 20:43 | Reagovat

pujcky do 1000 :-P

9 phosphatide phosphatide | Web | 15. ledna 2016 v 15:06 | Reagovat

půjčka s exekucí na plat O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama