Jde to z kopce a je to čím dál tím horší.

8. listopadu 2011 v 17:21 | *Geminy* |  Emoce

Něco mi chybí a stále mě to užírá, v mé duši je čím dál tím větší prázdno a myslím, že tomu bude za chvíli naprostý konec ....

Kdy si jsem chodila na všelijaké kroužky. Každou chvíli jsem dělala něco jiného, i když se všechno točilo kolem umění, divadla či tance. Chtěla jsem mít hodně zájmů, jelikož mi to nahrazovalo kamarády. Nechodila jsem ven a neužívala si smíchu, nepřespávala jsem u kamarádek, do kina jsem chodila s bráhou. Místo toho jsem spíše navštěvovala různé kroužky, učila jsem se novým věcem a všechny tyhle poznatky mi vytvořily vlastní svět. Bohužel mám jaký si komplex/strach, který musel nastat někde v dětství nebo během střídání věškerých těch aktivit, jelikož se nedokážu dokopat k tomu,abych opět začla dělat to, co mě dělalo šťastnout, i když to na venek tak nevypadalo. Chybí mi to a já vím, že nejsem typ člověka, který by byl stvořený pro životní přátelská pouta, protože i když se přizpůsobuju ostatním, beru jejich chování, vtípky, a tak, nikdy se mezi nimi nebudu moc cítit sama sebou. Připadám si jak z jiného světa, protože se nenajde člověk (kromě rodiny), který by mi rozuměl, něco mi nevyčítal, neschazoval mě a nevyužíval. Pořád nerazím heslo: ,, Bez přátel nemá život cenu." Jsou sic jakým si spěstřením života, smíchem pro naší duši. Ó Friends. Existuje tu ještě upřímné přátelství, moje "pozice" je výhodná v tom, že slyším názory z obu stran a nakonec z toho můžu vyvodit závěr takový, že i když jsou nejlepšími přáteli jsou si i nepřáteli. Jednu výodu to má, když máte známe a přátelé, navzájem se využíváte k dosažení svého cíle a na to jsou přátelé, dnes už se nenajde přítel, který by vám nevrazil kudlu do zad nebo si vás aspoň nezapoměl všimnout, že jste třeba vůbec byli někdy přáteli. Nedělá mi problém seznamovat se s lidmi ani se skupinou, kde se nikdo nezná, ale seznámit se se skupinou lidí kde se všichni znají, je velice těžké, zde jsou už přátelství a pouta utvořena a tohle je pro mě signálem, abych nikomu nenabourávala jejich vztah, nevtírala se, to nikdo nemá rád. Ale já místo přátel měla koníčky, naučila jsem se vypořádat se svoji samotou.Když jsem byla smutná, snažila jsem se sama sebe rozveselit, nějak se zabavit. Ponořila jsme se do svého světa představ, kde jsem byla ta "princezna", kde jsem mohla každému pomoci, podělit se s každým o tom co se mi přihodilo. Jelikož mi nikdo ve společnosti nedal prostor k vyjádření vlastního názoru a pocitů,všichni mi skákali do řeči a pak, když neměli co řict, tak jsem svoji myšlenku zapoměla. Naučila jsem se více naslouchat a jedině, kde o sobě mluvím je tady na blogu. I tak se dovídám, že mluvím jen o sobě. Taky jsem si začla dost často mluvit pro sebe. Prostě mluvím sama se sebou, věčně si čtu a tím žiju životy jiných. Věčně si představuju, co by se mi mohlo přihodit, ale nakonec představy stejně zavrhnu, buď jsou nesplnitelné nebo sobecké. Dospívání je nekrásnější období, taky jsem si ho představovala jinak a né, že ho strávím sama, bez přátel a ponořená v učení a stejně, mi je vyčítáno, že nemám přehled o tom co se děje ve světě nebo o tom, co bych měla vědět a to bych spíše měla slýchat od rodičů, ale není tomu tak, díky nim jsem neudělala nějakou blbost. I když i na žal a prázdnotu se dá umřít. No jo, čím já se můžu vlastně trápit, že lidé umírají na hlad, nemaj na chleba a já tu smutním vlastně sama nad sebou, jsem to ale sobec. Ale musím aspoň ještě napsat, že jsou chvíle, kdy břečím, že lidé umírají, a že tohle je jenom začátek. Je mi jen 16, život mám před sebou, jenže na některé věci je daný věk a to co se nenaučím teď nebo nepoznám teď, už nemusím poznat vůbec. Teď chodím jen do školy, ale co budu dělat až půjdu (jestli půjdu) do práce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ~ MiMi ~ ~ MiMi ~ | Web | 9. listopadu 2011 v 21:16 | Reagovat

Článek je moc pěkný, psaný od srdce. Já sice přespávám u kamarádek, chodím s nimi do kina. :) Ale mám jen opravdu málo přátel, kterým můžu věřit a znám je roky. Doufám, že se naše vztahy nepokazí. Nechápu jak někdo může napsat, že se tady zabýváš až moc sama sebou. Je to tvůj blog, každýmu je prd po tom co píšeš a o kom. Mě se tvůj blog líbí. :) Já osobně nemám ráda,když mě někdo dovede mezi skupinu lidí kteří se znají. Nejdřív mě musí seznámit kdo s kým co má. Ale tak se tam moc nepletu. Nesmutni sama nikdy nebudeš, a kdyby sklamali přátelé, vždy tu máš rodinu ! :)

2 Elevanse Elevanse | Web | 10. listopadu 2011 v 15:06 | Reagovat

Takovéhle nálady mívám také, ale uvidíš - brzy přejdou.. :) Vykašli se na ostatní, buď jen sama sebou a uvidíš jak všechny ohromíš a nebudou na tebe protivný. :)
Přesně - taky se pořád učim jak blázen, ale ve škole mi prostě řeknou že nemám žádný nadhled. Ten prostě asi nikdy nebudu mít. Nejspíš to nemá s učením nic moc společného, asi to získáš tím, že se budeš dívat pořád na zprávy a poslouchat kecy politiků..... Ale na tohle já vážně nejsem. :) Z toho si vůbec nic nedělej. Bude líp. :)

3 *Geminy* *Geminy* | Web | 10. listopadu 2011 v 18:14 | Reagovat

[1]: Děkuju :). Ani rodina je to nejlepší, u mě bude vždycky na prvním místě, jsou svým způsobem i mý kamarádi :). No to jsem se dozvěděla, že mluvim moc o sobě, ne kvůli blogu, ale i normálně :D.

[2]:  Snad to přejde, ale trvá to už fakt dlouho a docela se to zhoršuje :/. Čeká, kdy přijde něo nebo někdo, kdo by vrátí chuť do života. Pořád je to takový stereotypní. Právě, blbí je, že to o jsem se naučila stejně zapomenu i ty důležitý data, takže se cejtim zas jak totální debil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama