A co my ?

27. října 2011 v 14:30 | *Geminy* |  Jak to vidím *JÁ*
Přináším velkou úvahu o dnešním chodu světa, o tom jaký to na nás vliv. Je to o penězích, vládě a o nás. Pro lepší představivost jsem k omu napsala i příběh, který nemá daleko od pravdy.


Jací lidé by měli náš stát spravovat ? Jejich povaha by se měla točit kolem takových vlastností, které by nám měli být příkladem. Co nás neustále každý den bije do očí, vidíme to v novinách, slyšíme to ze zpráv. Společnost řeší jednu velkou otázku a to, jak to s námi půjde dál. Nové zákony, nová zaopatření, konečně jsme se celá rodina sešli, místo toho abychom koukali na rodinný film a zabavili se, díváme se se strachem v očí na pani zpravodajku, která nám oznamuje momentální stav rozporu mezi členy EU a USA. Objasňuje nám situaci ve vládě Čr, seznamuje nás s novými zákony, které vejdou v platnost 1. Ledna v r. 2012. Jako první novinkou je zvyšování daní. Ve vládě zahřívají sedátka kožených křesel ty zadky, které myslí jen na své blaho. Na vládní stůl se vysypala hromada zlata každý kdo o kolo tohoto stolu seděl, roztáhl co nejvíce své paže a z kupy zlata si vzal tolik, kolik jeho ruce stačili pobrat. Tento záznam ze schůzky unikl na webový portál youtube.com a lidé si opět říkají: " Když můžou oni, proč né já." Velice prospěšný příklad pro obyvatele republiky. Na to, že se lidé bojí dopustit chyb minulosti, je vlastně nevědomě dělají stále, sice se vydali jinou cestou, ale závěr je stejný. Vymýšlení nesmyslných zákonů, aby vůbec bylo vidět a slyšet, že jsou naši poslanci a senátoři schopni využívat svůj mozek, nám jako občanům moc neprospívá. Není tajemstvím, že tyto zákony vymýšlejí max. ve svůj prospěch , aby když ho jeden z nich poruší, nebyl nijak stíhán. Jelikož si ho vymyslel tak, aby z něj lehce a bez poskvrny vybruslil. Toť velice dobrý příklad pro kriminálníky. Jsou sice zlý a nebezpeční, ale vědí jak se vyhnout trestu, což značí něco o jejich inteligenci a vyčůranosti. Dalším dobrým příkladem pro budování naší budoucnosti a naší povahy je, že jen sobci, mrchy a přetvařování, mají dobré vyhlídky pro budoucnost. Tento typ lidí umí skvěle manipulovat lidmi, jsou to vynikají ci herci, kteří se tváří jako nejlepší přátelé, ale nakonec vám vrazí kudlu do zad. A když toto vidíme ve večerních zprávách, no řekněte, jestli to takhle chodí ve světě a zaručí mi to úspěch, proč to taky nedělat ne ? Dětí se rodí s novým cílem, už si to nesou ve svém genetickém materiálu, zbohatnout, užít, zemřít. Každý den jsme více a více přesvědčováni o tom, že přeci jen nakonec si budu moc za peníze koupit vše. I tu lásku, i když falešnou, ale když někdo dokáže za jeden měsíc vystřídat deset holek či kluků, tak mu asi slovo láska nic neříká.
Kdo jsou blázni ? Jsou to opravdu pomatenci nebo z nich jen někdo udělal blázni a přitom jsou to normální lidé, kteří říkají silnou pravdu, kterou naše uši nedokáží pobrat a mysl nedokáže přijmout. Jsou blázni a blázni. První blázni jsou lidé, kteří se radši uchýlí do svého druhého světa, než aby museli snášet takovou realitu, která je sedře z kůže za živa. A druzí blázni jsou ti, kteří mluví o mimozemšťanech, Bohu, vládních tajných operací, vysoce utajených a spekulovaných výzkumech. My to tak max. vidíme ve filmech a ještě zkreslené a přimyšlené, přesto to pravdivé jádro se tam někde skrývá, ale je tak dobře ukryto, že si ho nikdo nevšimne a vidí jen pouhou fantasii scénáristy a režiséra. Dnes žijeme ve světě, kde si můžeme říkat co chceme. Můžeme vyjádřit svůj názor. Ale, pokud je názor až moc pravdivý a přímo na něco ukazuje, tehdy se můžeme začít bát, že nás někdo umlčí. Jsou to takové názory, kde síla slov vyvolává paniku, pochyby a zájem o vysvětlení.
Neustále jsme něčím či někým obelháváni. Říkáme jací nejsme a jací jsou druhý, co nám na nich vadí a kolikrát jsme sami takový. Říkáme jaký je ten druhý, kritizujeme a pomlouváme jeho chyby, ale těch chyb si všímáme jen mi, jiní si na stejném člověku všímají zase jiných chyb, čím to bude ? Není to tím, že když popisujeme jeho, je to jako by jsme popisovali sebe ? Komu máme věřit ? Sobě ? Když ani kolikrát neví kdo jsme a kým jsme ? Přátelům, který se neustále přetvařují, jednou nám pomůžou, po druhé se obrátí zády a nakonec nám vrazí kudlu do zad. Rodině ? Jak kdo, někdo ji nemá pro někoho jsou rodina přátelé, pro někoho je rodina jen on sám. Co je to dnes za svět, když vlastní druh zabíjí vlastního druha. CO to mají dneska lidé za priority ? Sláva, bohatství, dobrodružný a rušný život. Neměli bychom se spíše snažit držet při sobě a snažit se přežít ? Lidé jsou tak zoufalí, že nemají dostatek peněz. Loupí banky a mnohdy za dobrým účelem. Blíží se Vánoce rodiče ztratili práci a děti se tak strašně těší na dárečky. Přece je nezklamou. Prodiskutovávají různé možnosti, to nemůžeme, to nevyjde, co budeme dělat ? Pučíme si ? To nedokážeme splatit. Vyloupíme banku. Když je nám neustále předhazováno , že peníze jsou všechno a když je nemáš, tak se tu mezi námi ani neukazuj. Jako lidé máme blbou vlastnost a to, že se necháme lehce ovlivnit, kor děti. Na to, že chceme být všichni originální a chceme se lišit, v tomhle směru v tomhle poměru chudí a bohatí ne. Všichni chceme být bohatí a bohatší než ti druzí. Vykrádání banek za podobným účelem není to jediné. Nedostatek peněz dokáže udělat z člověka blázna, velice zranitelnou bytost. Dříve nebylo dostatek lidí, co by mohli pracovat. Dnes, je nedostatek práce a lidí stále přibývá. Lidé se perou, aby moli jít pracovat a vydělat si nějakou korunu na chleba, zaplatit si střechu nad hlavou, hlavně ti lidé, co mají rodinu. Pravda je, že čím míň toho máme a čím víc víme, že to co vůbec máme, můžeme lehce ztratit, začínáme si toho vážit.
Proč jen mi obyčejní lidé bychom měli prozpívat na léčebny pro alkoholiky a feťáky, když jejich stav zapříčinila vláda. Proč asi dnešní mládež tolik kouří, pije, fetuje ? Na co každému nejvíce záleží ? Na rodině. A když se rodiče poslední dobou každý den hádají, že už nevědí, jak to mají s penězi utáhnout, dítě vše slyší. Snaží se pomoci. Odřekne si, že už nebude chodit na kroužek florbalu, že už si nebude kupovat sladkosti, časopisy, bude se snažit co nejméně dívat na televize, bude nosit jen to oblečení co má a už nebude chtít nové. Je to těžké, dítě chodí do školy, na každém rohu slyší jak si včera kamarádi/ky užili/y kino, nákupy a on/a se musí s pokojit s tím co má. Modlí se, aby vše dobře dopadlo, hlavně ať se kvůli tomu rodiče nerozvádějí, jako se to stalo Filipovi. Rodiče nebývají skoro doma, mají dvě práce a když přijdou po celém dni domů, vidí všude nepořádek, bordel, lednice poloprázdná, vše je vzhůru nohama, dítě sedí u počítače, ale není to kvůli tomu, že by hrálo nějaké hry, či by si chatovala s přáteli, sedí a hledá informace na svůj referát. Strávil na něm už čtyři hodiny a má jen jednu stránku. Musí počítač vypnout, dítě je ve velkém stresu, neudělalo úkol, dostane špatnou známku, učitele nebude zajímat, že to nenašel/a, že musel vypnout počítač, jelikož hodně šetří a navíc to má i špatný vliv na člověka, je agresivní, proto jej taky muselo vypnout. Rodina spolu přestává komunikovat. Dítě se vzdává svých koníčků, snů a představ, veškerý čas tráví učením s cílem, že až vystuduje, najde si takovou profesy, která by mu vydělala tolik peněz, aby se nemusel nervovat představou, kde na všechno veme. Druhý den přijde ze školy a vidí jak maminka pláče v tátově objetí, ztratila práci, hned na to další den se to stane i tatínkovi. Druhou práci neutáhnou, lidé nemají dost peněz, aby si chodili kupovat k nim do krámku různé věcičky. Prodávají, postupem času prodávají i věci co mají doma. Děti se loučí se svými hračkami, se svými vzpomínkami. Rodina odchází. Jediné co jim zbylo je to, že jsou všichni po hromadě, jejich láska překonala všechny nástrahy, pokušení, přestaly hádky, vědí, že teď jsou tu jeden po druhého a budou se snažit, aby se nikomu z nich nic nestalo. Blíží se Vánoce a rodina vzpomíná na šťastné chvíle, kdy spolu večeřeli u štědrovečerního stolu, jak jí tatínek zdržoval, rozkrájel jablíčko a rodina čekala, co se objeví hvězdička či křížek, pokaždé to byla hvězdička. Dneska sedí v parku pod střechou výstavní budovy. Z letáčků si vytrhli ty obrázky s předměty, které by chtěli dostat k Vánocům a navzájem se obdarovali. Jsou rádi za to, že měli pevnou vůli, že je strach z představy života bez střechy nad hlavou, bez nedostatku jídla, nepohltil a nevzal někomu život, jako se to stalo jiným. Že děti si nezničily život kouřením, fetem a jiným. Jiné děti, se teď léčí, jejich rodiče si vzali životy, rozvedli se, tyto děti se nechaly ovlivnit a vtáhnout do světa, těch co si prožili to samé a i když si někteří neprožili to co oni, vidí v nich přátele, kteří je v podobných situacích jistě podrží a nabídnou jim "spásu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ~ MiMi ~ ~ MiMi ~ | Web | 27. října 2011 v 19:52 | Reagovat

Moc hezky napsaný. Opravdu napsala si svůj názor a to se cení.
Mám podobný pohled na to všechno co se děje. Člověk je ve svobodné zemi, ale když řekne až příliš hlasitě co si myslí, je to pro něj nebezpečné. Jako bychom se vrátili do minulosti. Naši politici jsou vyčůraní a hrabou jen pro sebe. Máš pravdu. Každý Čech i právě narozené dítě je zadlužené kolem 130 000. Ikdyž nic neudělalo. Je to bída. Stát by se měl snažit to napravit. Snad se celá ČR sebere a konečně s tím něco udělá. Doufám, že jednou můžeme říct : Tady jsem se narodil a tady taky zůstanu, protože tady je mi nejlíp.

2 *Geminy* *Geminy* | Web | 27. října 2011 v 21:29 | Reagovat

[1]: Přesně tak. Oni hazardují se státníma penězma, teď jsme kvůli tomu v bídě. Budou se zvedat daně a zase to odskáčeme my.

3 ~ MiMi ~ ~ MiMi ~ | Web | 27. října 2011 v 22:36 | Reagovat

Nemáš zač, ráda sem si tento článek přečetla ;)
Právě, že sem si nekoupila nic, kromě džusu na pití :D Jojo vařím i včera sem vařila, dneska né, ale zítra zas a o víkendu též :D No musím upozornit hasiče :D Snad to bude k snědku ;)

4 Pati Pati | Web | 28. října 2011 v 11:49 | Reagovat

Moc dobry clanok. Uplne presne si to vystihla, ani lepsie sa to opisat nedalo. je to pravda a je to na zaplakanie ako fakt...ja sa dost casto zamyslam nad tym, naco su vobec peniaze dobre? preco sa vymysleli? aby boli ludia takyto?

5 Elevanse Elevanse | Web | 1. listopadu 2011 v 19:27 | Reagovat

Nádherná úvaha! :) Opravdu se Ti moc povedla. Je to zkrátka krutá pravda. MY nikoho nezajímáme, ti "nahoře" se hlavně zajímají jen sami o sebe a jsou schopni proto udělat doopravdy cokoliv... Až je mi z toho kolikrát na zvracení. A to nemluvím jen o našich politicích a političkách, ale je to i v zahraničí... Jsem zvědavá, jak to půjde dál.
A je také potřeba aby si toto lidé uvědomili a kdyby bylo potřeba, tak aby také zasáhli! přeci si tohle nenecháme líbit.
Povedlo se ti to krásně sepsat. Je vidět, že jsi jedna z těch, co si tenhle zatraceně velkej problém uvědomují. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama