Survival = seznamovák

6. září 2011 v 19:47 | *Geminy* |  Můj svět

V pátek jsme šli ráno do školy. Čekala jsem, že nás nechají aspoň vydechnout a nebudou nás zatěžovat výpisky. Navíc, přeci jen jsme ani nevěděli, jaké sešity na který předmět si máme pořídit. Očividně to učitelům nevadilo. Jsem teda ráda, že někteří počkali do další hodiny, ale někteří svoji práci dost milují a dosti se v ní vyžívají, že nám už zadali úkoly. Jako třeba naše třídní učitelka na biologii, která nám zadala výpisky z učebnice, která teď vychází v novém vydání. Je to spojení prvního a druhého dílu. Jenže výpisky, které obsahují úvod a obsah všech pojmů týkající se biologie, je vlastně v tomto novém vydání úplně vynechán. Tyto výpisky najdeme jedině ve staré biologii, která se už nevydává, ale můžeme si jí ještě koupit v Luxoru v Praze na Václaváku. Takže si asi jako mám koupit další učebnici, kterou stejnak moc využívat nebudu jako ostatní učebnice na biologii ? Nejvíc mě štve, že učitelé používají na výklad jiné, svoje osvědčené učebnice, ze kterých dávají i písemky. My si koupila učebnice jak na burze, tak i v knihkupectví nové. K tomu se dozvíme, že je stejně nebudeme moc používat, tedy jak které. Tak co je to za systém ? Štěstí je, že se mi zatím všichni učitelé zdají milý, v celku sympatický a že se s nimi dá docela rozumně vyjít. Třeba náš učitel na angličtinu, je velice vtipný. Problém však nastává tehdy, když začne mluvit tomu nerozumím ani když promluví česky :D. A to sedím ve druhé lavici uprostřed. Aspoň se chce s námi domluvit na způsobu učení a na obsahu výuky v hodinách. Pan fyzikář má také zvláštní humor, zdá se, že ví jaké to je, když někomu ta fyzika nejde a je ochoten (aspoň se mi tak jeví) pomoci. Naše třídní na biologii má velice rozpolcené chování, jednou tak a po druhé onak, ale dá se. Výpisky má dlouhé, alespoň budu vědět vše potřebné. Profesor na matematiku a zároveň na zeměpis se pořád usmívá, což je pro mě dobré znamení :D. Doufám, že z žádných učitelů nás nebude ztrapňovat a shazovat, ale rádi pomůžou, samozřejmě když projevíme snahu a zájem. Dneska jsme měli i francouzštinu. Pokud pojedeme opravdu úplně od nuly, bude se to dát naučit. Zatím jsem o sobě zjistila že jsem totálně vypatlaná, moje inteligence a hlavně logika je na bodu mrazu. A jak stále říkám mám se pořád co učit. Uvedu příklad nějakého cizejšího slova optimista. Vím co to je, ale takovéto termíny ( zdali se to tak dá označit) lidé s vyšším vzděláním, ale i spolužáci okolo mě používají. Teď už k výletu.
klik na C.č



V pátek jsme tedy šli ráno do školy, měli jsme zkrácenou výuku do půl dvanácté. Ve 14:00 jsme se měli dopravit na hlavní nádraží odkud se jelo přes Most, Chomutov, Karlovy Vary, … až do Perninku. Mezi tím, než jsem šla na nádraží sbalila jsem si ještě pár drobností, akorát jsem zapomněla na batůžek, do kterého mělo přijít pití, nějaké to menší občerstvení, když půjdeme někam na túru jo a propisku, kterou jsme používali dost často. Na nádraží nás pan pošťák (skaut ale chtěl, abychom ho oslovovali pošťáku. Manžel naší třídní, která si ta, mimochodem vzala i celou svoji rodinu. Dceru a jejího kluka) obeznámil o podmínkách. Začíná potopa, lidé šílí, obchody jsou vybrakované (tudíž jsme si po cestě nemohli nic koupit) a abychom se jim neztratili, museli jsme se ve dvojici svázat provázkem. Já byla samozřejmě s M. Jiného jsem tam ani moc neznala. Když jsme přijeli na určité místo, dostali jsme mapu. Teď začala kolektivní práce. Na mapě byly znázorněny 3 body, na kterých se skrývaly tyto věci : jídlo, zlatá cihla ( ta nám umožňovala dostat se do chatek. Byl to něco jako klíč) a cesta do chatek. Nakonec jsme se dozvěděli, že označená místa jsou dobře, ale věci, které se tam měli skrývat, se nakonec skrývali pod jiným číslem, než byly napsány. Jako první jsme museli najít jídlo, poté cihlu a až nakonec cestu k chatě. Chata musely být až na konec, jinak by nás bez jídla nepustili dovnitř. Rozdělili jsme se do několika skupinek a šli hledat. Většinu věcí našel jeden kluk. Vše jsme našli dost rychle, na to, že minulý účastníci hledali až do pěti do rána. Bágly jsme si šli dát k chatě a šli plnit další úkoly/ šifry, které se týkali vesnice (?). Jednou otázkou bylo, jaký nejčastější název se objevuje na budovách v Perninku. Byl to Pension, od tohoto slova jsme měli vyjmout P, S a I a z ostatních složit slovo, což byl Noe. Nepamatuju si, co přesně vyšlo, ale konečně jsme šli do chaty. Až do jedný do rána jsme dělali takovou "hru" - maturita. Na lístečcích jsme měli napsány různé předměty, vybrali jsme si vždycky dva z nabídky a odpověděli na otázky. Já byla úplně poslední z 31 děcek. Dostala jsem otázku proč Pan (nevím teď jméno) pojmenoval počítačoví program (či co) Windows a co předtím pil. Samozřejmě, že jsme si mohli vymýšlet, jinak by to ani nešlo. Ten jeden z lodníků (vedoucí) si naše odpovědi zapisoval. Já byla tak utahaná, že jsme vždy nedokázala svoji odpověď ukončit :D. Pak jsem si vytáhla otázku, proč Einstein nenosil dredy, jo tak nějak :D a Ještě jednu jak se jmenoval milenec paní Thuosun(nějaká angličanka) a kam ho v muzeu umístila. Prostě blbost, ale nasmáli jste se. Šli jsme spát až ve tři a mě čekal hne první úkol přespáni venku. Byla jsem i v celku ráda, že to nebylo už od 21:00, jak se plánovalo, takže jsem měla venku spát jen 4 hodiny do sedmi do rána. Byli jsme 4 já a tři kluci :D. Chvilku jsem se koukal na hvězdy, protože v horách je večer nebe tak krásně čistý, že ty hvězdy jsou vidět. Nakonec jsme usnula, ale kolem šesté hodiny ráno už začala být rosa, moje chodila se klepala zimou. Když jsem se do spacáku balila, taková zima mi nebyla, naopak teplo, ale k ránu se to teplo nějak vypařilo, navíc bylo všechno mokrý - spacák, pak ty plachty, pod kterými jsme leželi. Druhý den jsem měla další úkol mlčení jehňátek (24 hod. nemluvit) a invazní balíček ( nosit stále při sobě věci osobní potřeby. Kartáček, spodní prádlo, koruna a pláštěnka. 36 hodin.) Porušila jsem bohužel mlčení. Nedalo se to. Dělali jsem psychotesty a já absolutně nechápala bodování a hlavně jsme neměla propisku. Dělila jsem se o ní s jedním klukem. Učitelka četla 50 otázku a já byla teprve u první. Nakonec se udělala velké horko a všichni chtěli jít dovnitř. Hurá. Skočila jsem si do pokoje a sháněla tužku. Naštěstí tam přišla A. Tak jsem si od ní pučila propisku a vysvětlila mi bodování. Promluvila jsme i v klubovně při dalším psychotestu, ale toho si nikdo asi nevšiml :D. Tím líp. No ale pak se blížili taková polo hra polo disciplína v lese. Když jste zdolali 7 překážek, mohli jste si jednu zkoušku na kterou jste se nahlásili, smazat. No ty lehký jsem dala, ale třeba šplh po skále ne ani přechod po laně bez držení a další dvě. Večer byly další hry, i ráno před snídaní takové mozkové rozcvičky. Když jste splnili mohli jste jít jako první na snídani. Já moc nejedla. Měla jsem toho dost s sebou a stejnak jsem skoro všechno dovezla zpět domu :D. Z jednou disciplín byla i láska v žaludku. Tudíž ty co se nahlásili, museli pak vařit pro všechny a uklízet. Takže kromě snídaní, taky nic moc :/. V neděli jsem měla dost náročné disciplíny, zatímco v sobotu jsem sebou nosila invazní balíček a mlčela a dospávala pátek. Po snídani mě čekala disciplína záchranáři. Podmínkou bylo, že musejí na zemi zůstat pouze dvě nohy, takže ten třetí se musel nosit na zádech. Ještě, že jsme šli z tou hodnou a milou paní. S klukama šel jeden z mužských lodníků, který se v tom dost vyžíval. Když jsme se jim ztratily z dohledu, šly jsme kus pěšky. Ale i tak mě boleli dost záda a ruce. Chvilku jsme skákaly po jedné noze, zkoušely jsme trakaře a další polohy :D Na tu nejpohodlnější jsme přišly až u chaty :D. Hned na to jsem šla s hokejkou a tenisákem do lesa ujít si trasu pět kiláků. Musela jsem míček pálkou dostrkat zpět k chatě. Šli jsem podle mapy. Prý jsme šli 4 hodiny, ale nám se zdálo, že jdeme dost rychle, navíc jsme se vůbec nepotkali s druhou skupinou, která šla opačným směrem a byla u chaty dřív. Dělali jsme přestávky, ale ne 20 minutové. Rozhodně to nebylo 5 km, jelikož na rozcestnících bylo napsáno, na cedulkách kam jsme měli namířeno, 8 km, poté 3,5 km a pak zase 2 km. Nejvíc mě štvalo, že při takovém pochodu pralo slunce a stromy v lese nedosahovali dostatečné výšky, aby házely stín. Večer jsme hráli divadlo. Z pytlíku jste si vylosovali postavu, kterou jste měli představovat. Já byla Legoas :D. Byla jsem s M. a ten byl Děd vševěd. A. byla Brumbál. Mí. Byl Bajaja a H. byl Rákosníček. Původně příběh vypadal takto: Bajaja zabloudí do brčálníku, kde potká Rákosníčka, od kterého chce radu, jak má zabít draka, který vězní princeznu. Omylem se tam kouzlem přenese Brumbál no a já jsem byla na lovu :D. Pak jsme taky mysleli, že by jsme byli Legoas, Bajaja a Rákosníček dostali dopis, že byli přijati do školy čar a kouzel v Bradavicích. No , ale nakonec jsme vymysleli, že Brumbál s dědkem budou v domově důchodců - Sklad pohádkových bytostí, který se nachází ve městě Impotentcity. Rákosníček šel za Brumbálem, aby ho proměnil zpět na kluka. Jako malý mu ukradl brýle a Brumbál nectěně podepsal smlouvu, kde se vzdává postu ředitele ve škole čar a kouzel v Bradavicích a zároveň mu školu i odkazuje. Brumbál ho chtěl proměnit v domácího skřítka, ale nějak s emu to vymklo z rukou. No a já jako Legoas jsem šla za dědkem vševědou poprosit ho za odpuštění, že jsem ho při lovu nechtěle strefila do rozkroku a on se ocitl v Impotent city v důchoďáku. M. Mě nenechal moc mluvit no :/ Jediné co mi na moje řeči říkal bylo, že ho to nezajímá :D. No aspoň, že se všichni smáli, což byl náš účel. Lodníci se nad námi smilovali a odpustili nám tanec a večerní róby, nevím o co mělo jít a šli jsme spát brzo. Ještě před divadlem jsme měli konečně dobré jídlo, které dělali lodníci. Kaši s řízkem a jako překvapení zákusky :*. V den odjezdu jsme vstali jako vždy v sedum. Ráno jsme hráli hru Las Vegas (moc se mi nechce vysvětlovat :D), po hře jsme usedli v klubovně a zahráli si margaretu. Anonymně jsme na lísteček napsali co si o kom myslíme, vždycky se řeklo jméno a jeden lodník vybíral pro něj lístečky a takhle to šlo do kolečka a skončilo se u lodníků. Já dostala milé lístečky, že jsme pěkná, hodná, milá a sympatická. Lístečky mě upozorňovaly i na to, že se s nimi mám více dát do řeči. Taky jsem dostala lístečkem se srdíčkem, kde bylo napsáno I ♥U :D. Bylo to napsáno dost úhledným písmem, takže pochybuju, že to psal kluk. Bohužel jsem se nedozvěděla kdo. Ještě jsme hráli hru, kdy nám rozdali list z otázkami. Jeden lodník nám je četl a popisoval situace, kdy by s to mohlo stát, což pomohlo k odpovědi. Např. Kdybys porušil sázku překousl by jsi žížalu ? Já dala ne :D. A pak vipyl by jsi syrové vejce ? Opět jsme dala ne. Ještě u pár otázek, většinou u konce jsme dala ne,, Ještě, že tak, protože pak se házelo dvěma kostkami a součet dával výsledné číslo, které se odpočítalo od všech vybraných dotazníků. Ten, kdo tam měl ano, musel úkol splnit. Na mě vyšlo zda bych si na sebe napatlala odpornou hmotu, která by mě uchránila od bodnutí různých afrických komáru. Přinesli nám misky s nějakou patlaninou. Cítila jsem v nich hořčici, jehličí a pastu na zuby :D. Někdo si musel dát na jazyk žížalu, někdo musel vypít syrové vejce, někdo si musel zavázat oči a nechat si dát na ruku miny pavoučka nebo slimáka (samozřejmě neviděli, co se jim na ruku dává). No docela náročný seznamovák a hlavně jsme měli nedostatek spánku :D. Ze survivalu jsem si přivezla černé batikované tričko, které jsme si vyrobili a tričko akce survival 2011 jo a puchýře :D. Nevím co bych dělala, kdybych si vybrala botičky = 30 km nebo uplavat 1 km v bazéně = 67 bazénů. Jo a měli jse takové kartičky kam jsme si lepili samolepky za splněný úkol, museli jsme jich split 5, já splnila pouze 4, tudíž jsem nepřežila :D. Taky tam byli obrázky, a když jste zapomněli kartičku nebo přišli pozdě na zkoušku, vybarvila se vám jedna část těla, kterou jste pak v pondělí museli potopit do rybníčka :D.


Konečně jsem si dneska zašla do knihovny, ale pochybuju, že budu mít čas na čtení. Přesto tomu dám přednost před blogem ;). Stejně nevím co psát a ani není čas :X. Snad se včas aklimatizuju a učení mi půjde. Něco málo si ještě pamatuju co se říkalo dnes na fyzice a biologii, což je úspěch, protože já si většinou nepamatuju nic z toho, co kdo říká, ani to co jsem dělala či říkala před minutou :D.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pati Pati | Web | 6. září 2011 v 20:47 | Reagovat

to poznam.. mas ucebnicu a ani ju nevyuzijes a zatazuju ta niecim inym co neni v ucebnici a ty si to zhanaj.. tak to som rada, ze mas super ucitelov, len nech tak pekne zostanu :-D jeee ja sedim v tej istej lavici :-D  :-D  :-) ale niesi urcite vypatlana.. uvidis bude sa ti darit ;) prajem ti to :) tak to ste mali pekny vylet :) pekna noc to bola :D chudacku:( vsetko mokre.. to ste mali inac pekny seznamovak :) :) take nieco podobne aj ja s tym blogom :D neni cas a o com.. prajem ti vela stastia :-)  urcite ti to pojde :-)

2 Elevanse Elevanse | Web | 7. září 2011 v 18:58 | Reagovat

Hmmm. Tak hlavně, že se ti zdají milí. :) Uvidíš, že časem všechno potřebný pochytáš. A až se naučíš jaký každý učitel je, a co po vás vyžaduje, tak už to bude hračka... :)
Týjo, tak tebe už začíná balit nějakej kluk? :D
Tak seznamovák ti dopadl dobře jak tak čtu, takže ti přeju hodně úspěchů a jedniček v novém školním roce. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama