PRAHA

14. srpna 2011 v 14:02 | *Geminy* |  Můj svět
Včera jsem přijela absolutně dodělaná, takže článek bych nebyla schopna napsat při plném vědomí. Modlila jsem, aby jsme vůbec domů dojeli, jelikož když jsme jeli z Prahy táta jel nějakou jinou cestou, která vedla přes les. Byla hrbolaté a dlouhá snad 10 km. Přesto, že jsme po ní jeli 30 km rychlostí, furt to snámi házelo div, že jsme nespadli někam do příkopu. Hlavně jsem se modlila ať aspoň vidím auta a světlo, protože na té "silnice" nebylo vidět absolutně nic. A to jsme jeli kolem devátý domu a tma jako v pytly. Konečně jsem četla název našeho města a 23 km. Naštěstí jsme dorazili domů v pořádku, akorát nás boleli strašně nohy, výtah už je udělaný, ale né v provozu, takže jsme museli ještě vyšlapat schody do pátého patra. Ani bych nevěřila, že je Praha tak hrbolatá a plná kopců hlavně u Pražskýho hradu.


Do Prahy jsme jeli autem. Nejdříve jsme jeli kolem Technického mueze, kde měla být naše první zastávka. Jelikož většina akcí byla v Praze jedna 1, jeli jsme zaparkovat auto k O2 Aréně, kde měla být naše polední zastávka Dinopark. Metrem jsme se dopravili do Prahy 1, vystoupili jsme blízko Pražského hradu, i když né až tak blízko. Pro tátu je blízko 3 km :D. Nevěděli jsme jakým směrem od metra jít, tak jsme si to celý obešli. Já chtěl ajít jedním měrem kudy šel takový pěkný španěl (?), který mě pořád pozoroval v metru. Na Praze se mi líbí památky, úzké klikaté uličky s vysokými domy z minulost. Rodiče si cestou povídali a usoudili, že když jsme češi, nemělo by se platit vstupné za prohlídnutí vlastních památek. Taky si myslím, je to přece naše, našeho státu. Pak se lidé diví, že nic o svých pokladech nevíme. Jenže stát chce vidělat úplně na všem. Došli jsme ke schodům, které bylo vedly k Hradu. Bylo jich tolik, že jsem se málem složila. Sluníčko pálilo, ani jsem nepočítala, že toho tolik nachodíme. Moje "vhodná" obuv byly džinové balerínky. Dvoulitrovku jsme vypili během pár minut, schody opravdu zmohli. Akorát jsme odpočívali a opírali se o kamené zábradlí, když v tom začali troubit a lidé se hrnuli na jedno z náměstí Hradu. Probíhala výměna stráží, lidé tleskali (až na mě). Poté jsme prošli přes náměstí k dalšímu, kde se nacházela kašna, socha a budovy. Mamka se chtěla strašně podívat do chrámu sv. Víta, já potom tolik netoužila, jelikož jsem tam byla snad už 5×, ale pořád to má svým způsobem nějaké kouzlo. Nemohli jsme se dopídit toho, zda se platí vstupné, protože pokaždé když jsem chrám navštívila bylo to s někým, kdo to nejspíše za nás zaplatil. Do chrámu se hrnulo snad jedno celé město. Tolik cizinců (a i mladých a pěkných :P), skoro žádný čech ( to snad nechodí poznávat své památky. Nejspíš ne, pak se to prokazuje v anketě Nikdo není dokonalý :D). Stoupili jsme do chrámu, ale pokud jsme chtěli jít dál museli jsme si koupit vztupenky. Udělal jsem pár fotek a šlo se dál. Doma jsem si uděla seznam událostí, která bych chtěla navštívit a jednou z nich byla výstava porcelánu an Pražském hradě. Jo jenže mi šli dál, až dolů a když jsme konečně vytáhli papírek s akcemi, taťkaoznmil, že se budeme muset vrátit. Mamka už nechtěla a měl už se další kopec šlapat nechtěl. Taťka vytáhl mapu a hledal, jak se dostat k Technickému muzeu. Šli jsme přes jednu vinici. Když jse pršli branou, která do ní vedla, tak jste hned po stranách viděli pár stánků s předměty a obrazy. Jeden chlap držel v ruce plastový talířek, jedna cizinka japonksé národnosti vytáhla foťák a asi si chtěla vyfotit obraz, ten prodavač s talířkem přišel a plesknul jím o její ruce a rozzuřeně řekl NO PICTURE. :D Chudák, ale toho chlapíka chápu, co kdyby si to pak doma namalovali. Táta se domníval, že přes vinici projdeme, tam kam ptřebujem, ale oni tu cestu přepásali lanem, jako že se tam nesmí. Tak sme šli jinou cestou. Jedna holka tam pózovala a chtěla, aby jí mamka vyfotila. Já na svojí mamku:,, Se vyfotí a pak si to dá na facebook". :D Měli tam krásnou restauraci, ale ty ceny. Dole, když jse sešli po schodech se nacházel takový přístřešek, tajový stan, když s epořádají venku oslavy a pod ním byli stoli, pohovky, polštáře, fakt krásný. Opustili jsme vinici a sešli na další cestu, pořád jsme šli ze schodů dolů, až jsem došli na kamenitou cestu. Všude cizinci a jídlo. Najednou se mi udělalo špatně, z horka a z toho jak jsme šli rychle. Napila jsem se a bylo to ještě horší, mamka každýmu koupila kousek pizzi a šli jsme is sednout do parku, který byl hned na proti. Říká bráchovi, ať jde napřed azabere nějakou ve stínu a on si sedne tam, kde nejvíc paří slunce :/. Nakonec se uvolnnila jedna lavička ve stínu, chvilku jsme seděli a mě za chvilku udělalo dobře. Už bylo 14:00 a my nikam ještě nedošli. Rozhodovali jsme se zda půjdeme pěšky do technickýho muzea a nebo si koupíme lístky na tramvaj. Pro taťkuto bylo blízko pro mamku daleko a určitě než by jsme tam došli uběhli by 3 hoďky a my měli na papíře napsaných 7 akcí :D. Já už měla od bot rozedřenou nohu. Chytli jsme tu tramvaj a jelo se. Jeli jsme jen jednu stanici a hned jsme vystoupili no a pak jsme šli další schody a další a další a další. Tolik schodů, zaťali jsme zuby a šli, jen mamka byla nějak po zadu. Chudák byla nachcípaná, horko a samý výšlapy. Poté jsme šli svižným krokem parkem. Moc hezký park, kdybych bydlela tam někde blízko určitě bych v něm trávila hodně času. Konečně, když jsme prošli celým parkem, se na druhé konci rýsovalo technické muzeum. Bylo velké, v každém patře něco. Nejdrívě jsme šli do oddělení s letadly,auty, koly a motorkami. Celá místnot byla rozdělena po patrech, spíše po takových cestách, které byly po obvodu té velké místnosti a mezi sebu byli spojeny schody. V přízemí úplně dole se nacházeli auta, pak když jste šli po schodech na horu do nultého patra nacházeli jste se v patře pro motorky. Ve druhém patře byla kola a pár věcí co se týkalo potápění. Ve třetím patře se naházeli motory, vrtule a ze stropu vysela letadla, balóny a vzducholoď. Musím říct, že dřívější auta a vlaky jsou hezčí, než ta dnešní jednoduchost. Byli tak elegantní, starožitné, samý záhyb, fakt moc pěkný desing. I některé motorky šli hlavně ze začátku 19. století. I kola byla zajímavá. Některá letadla vypadal tak malá, že by jste si nedokázali představit, jak v tom někdo sedí a že ho to vůbec unese. Já jsem to měla všecno rychle prohlídlý. Kartičky, které byli ukaždého exponátu jsem nečetla ze prvý to bylo moc informací a za druhé bych si to vůbec nepamatovala. Když jsme si to všichni prohlédli zamířili jsme do malé místnosti, která se týkala focení, fotografií, atp.. Ve vytrýnách se nacházely všechny tipy votoaparátů, fotografií, které byly z různých materiálů. Když jsme to tak pozorovala foťáky s emoc nezměnili a musím říct, že se mi jejich desing líbil víc, než ten dnešní. Dneska jde hlavně o úsporu místo, co nejtenčí a nejlehčí. Také tam měli fotoaparát který jste si mohli vyzkoušet, ve vytrýně stála socha hlavy na kterou mířil fotoaparát, vedle na stěně byla zabudována dotyková telvizka, kde jste si nastavili osvětlení té sochy. Pokaždé vypadla jinak. Když jsme všechno zkoukli šli jsme do místnosi vedle té z foťáky. Tam to byl takový myš-maš, různé věci z minulosti. Televize, oblečení, různé spotřebiče, stroje. Dále jsme šli do místnosti tíkající se astronomie. Místnost byla tmavá a měla připomínat vesmír, vytríny byli tenké a tvořili vlny, jak se světlo odráželo, málem jsem do jedná z nich narazila. Tahle výstava mě uchvátilaa. Např. kompasy, byly zlaté, zdobené, některé byly spojené se sešítkem na zápisky, některé kompasy mely v sobě i hodinky, atd.. Fakt nádhera a dnes, když vidím ty kompasy :/.Nebo dalekohledy, teleskopy, ty velká pravítka nebo glóbusy se zakreslenými souhvězdími či kontinenty. Poslední místnost v posledním latře budovi se týkala archytektury a desingu. Čekala jsem něco jiného, ale i tak to bylo ohromující makety návrhů různých budov, kousky nábytků, zdobení budov. Bylo to dost zajímavé Taky jsme napsali něco do návštevní knihy :D. Máte to tu mo pěkný pani, jen málo kyslíku A brácha dopsal. Nikam nejede zlobí :D. Po celé prohlídce jsme si dali přestávku. Mamka s taťkou si koupili kafe a já s bráchou horkou čokoládu, hais spálila jsem si jazyk :/. Rozhodovali jsme se kam zamířímě teď. Pěšky jsme šli až k Betlémksému náměstí do Náprtkova muzeum na výstavu mumií. Než jsme tam došli zstavili sjme se v jednom obchodě, líbili se mi věci co nebyly na prodej :D. Měla jsme divný pocit a staršili jsme se navzájem, že se mumie vzbudí :D Ty jejich vyžraný obličeje, ale měli pořád podobu lidského obličeje. různé sošky a sarkofágy. Vstupenka platila do celého muzea a tak sjm navšívili výstavu asijských a afrických kultur. Kde se objevilo vše co se týkalo indiánů, asiatů a mexičanů. Samé sošky, šperky, nádobky, masky, oblečení, zbraně. Fascinující však je, jak si vše dokázali vyrobit, vše zužitkovali, nepotřebovali k tomu žádné stroje, něničili živitní prostředí a práce byla kvalitní. Posldní výstav ase týkala oceánie a ostrovů. Výtrýny měly tvar vlny a byly na nich namalovány mapy, na kterých byl vyznačen červeně ten ostrov, ze kterého předměty pocházely. Většinou to byly šperky, zbraně a masky. Zvláštní je, že některé šperky byly i z vlasů, ale z vlasů nepřítele. Některé masky a sošky vypadaly jako skutečné a to tehdy, když jejich oči byly napodobeny lidskými, nejspíše byly vypychovány zvířatům nebo i možná samotným lidem. Poslední co jsme stihli byla prohlídka soukromého muzea lega. Tolik lega jsem pohromadě ještě neviděla, z každé kolekce, která vyšla byla vystavena v plné podobě a to z lega. Viděla jsem hned jak sjte vstoupili do muzea lega, které se nacházelo pod obchodem s legem. Vlastně vstoupili sjte do obdhcodu a phnd po straně byl vstup ze schodů dolů. No a hned na začátku byli všemožný formule, letadla, bagry a traktory z lega. Také jsem viděla HP, Indiana Jones, Star Wars ( opravdu umění, velká loď a celá z lega) a mnoho dalšího. Tady jsme fotili snad všechno :D. Bohužel všude mšli otevírací dobu od 10-18 hod. Už jsme nic nestihli, vrátili jsem se z pět metrem do obchod. centra Hafra, kde jsme si objednali jídlo v jedné italské pizzerii. Já si dala italský chléb se zeleninou a grylovaným kuřecím masem. To samé si dal táta akorát s jiým masem, mamka si dala rajčatovu polévku a brácha pizzu. Vůbec jsme nevěděli co si dát, protože nejvyšší patro centráu tvořili samé bufety a restaurace. Chtěla jsem nějaký burger v KFC, potom jsme viděla zas jinde těstoviny, v jiném bufetu zas tortilu s něčím, bylo toho hodně a já nevěděla co :D. Dinopark už jsme nezvládli, něměli jsme sílu :D, ale v září má být veletr, někde u O2 arény, takže až pojedme na veletrh stavíme se v Dinoparku :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama