Život z jiného úhlu

23. května 2011 v 18:47 | *Geminy* |  Emoce
Někdy nad ním tak přemýšlím, mám plno otázek, ale málo odpovědí. Víme, že první život vznikl z vody a z primitimních buněk, atd.. Tohle jsou věci, které se učíme ve škole, které vidíme a slýcháme. Když bych ale začla od toho co nevíme. Kde se vlastně vzal vesmír ? Z nicoty ? Jak si mám představit nicotu ?, jako vesmír - černé prázdno, které se neustále rozpíná ? Jak vlastně může něco vzniknout z ničeho ?. Kde se vlastně vzal první život ? Z buňky ? Kde se vzala ta buňka ? My vlastně známe jen prostředek, začátek ani konec nám není znám.


Tak si přeci jen říkám, že Bůh je. Musí tu být něco, co tohle všechno stvořilo. Představuji si, že život je hra. Bůh je hráč a my figurky, vesmír je hrací plán, Země je jedno velké pole, čas jsou hrací kartičky s úkoly - každé období je něčím specifické, v každém roku se něco událo, v jednom roku Země vzkvétala, v druhém zase měla plno překážek ( války, hladomor, atp..). V každé kartičce s napsaným letopočtem je úkol - V tom dni, v ten měsíc a v tom roce se musí vynalázt, udít, nalézt to a to. No není to pěkná hra ?

Doma často s rodiči o takových tématech hovoříme. Jednou jsem se táty zeptala:,, Když Bůh ví všechno, proč nám nezabrání v některých rozhodnutí ?" :,, Protože nám dal svobodnou vůli a my se můžeme rozhodovat podle svého, on ví, že můžu udělat krok do prava, krok do leva, do zadu a nebo dopředu,ale neví, jakou cestu si zvolím". Odpověděl. Zeptala jsem se:,, A z čeho vznikl Bůh" ,,To nikdo neví, to je jeho tajemství a až umřeme bude nám odhaleno". Není tedy vlastně život dlouhá cesta k poznávání stvořitele ? Není to cesta, kde se má ukázat jestli jsme vlastně hodni toho, co se stane po smrti ?
Pokládám si otázku - Proč je vlastně tolik náboženství s pravidly, není snad důležité věřit srdcem, každé náboženství svého stvořitele označuje jinak, každé náboženství vychází z něčeho, z podstaty a ta podstata je stejná, vždyť nejdůležitější je, aby jsme věřili, ale jako celek a né, abychom proti sobě bojovali, jen protože, že se neschodujeme v pravidlech v "zákonech". Vždyť samotné zákony vycházejí z náboženství, možná i z desatera.

Na náboženství si říkáme, že Bůh nás stvořil k obrazu svému, tudíž je nejspíš člověk. Jednou jsem se naopak zeptala mamky:,, Když se ve škole učíme, že lidé pocházejí z opic, proč se v Bibli tvrdí, že jsme stvořeni". ,, Protože Bůh stvořil člověka, vychnal ho z ráje,kde dostal vše na co si vzpoměl. Člověk za ten čas se přispůsobil přírodě, schlupatěl, schrbil se, přestal vnímat, ale postupem času byl odkázán sám na sebe, musel přemýšlet, vnímat, schánět si potravu, pečovat o sebe". Že by na tom bylo něco pravdy, proč ne ? Když se podívám okolo sebe, přijdemi to, že né jen móda se vrací zpátky, ale celý vývoj člověka. Hodně se mi líbí, jak nám mamka říkala, ja vznikli jednotlivé rasy. Když bůh pekl lidi nechal první várku v troubě dýl než bylo třeba, proto se spálili a vznikli černoši. Když pekl po druhé, dával si větší pozor, ale zase je trochu připekl, tím vznikli romové a další snědé národnosti. Když pekl po třetí nechal je tam chvilku a tak vznikli bílý.

Včera (no ze včerejška na dnešek) jsem měla divný sen byl o Bohu a ďábli. V tom snu jsem dokázala tak uvažovat, že si i teď v celku pomatuji o čem jsem vlastně ve snu přemýtala. Zjistila jsme, že se jeden bez druhého neobejdou a že díky nim může být život. Nevím jak, ale najednou tam byla scéna, jak se oni dva milují a vzniká nový svět. Jenže se ďábel nemiloval s Bohem, ale se mnou. Pochopila jsem z toho, že jsem vyvolená. Byl sen jen pouhý sen. Když jsme u těch snů. Četla jsem jeden článek v naučném časopise psalo se tam o tom, kde v jakém centru mozku se berou sny, představy a kde se utváří kreativita, kdy a za jaké podmínky. Už to, že vím, že se všechno dá vědecky podložit a vysvětlit, mě děsí, city, láska, sny - tohle je pro mě něco magické a nepopsatelné, jak tedy někdo může vyzkoumat, že se to bere z té látky a z toho nervu ( to ano,ale co to vyvolá, co způsobí, že tyto nervy začnou pracovat a vyvolají pocit, který cítím ?). Jen si říkám, než jsme už teď roboti ?

Všimliste si také, že většina lidí co jsou věřících jsou slavné osobnosti ? Hokejisté, modelky, zpěváci/čky, herci/čky... Není to zvláštní ?. Možná je to i tím, že víra a láska nám dává sílu a dělá nás lepšími :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ~ MiMi ~ ~ MiMi ~ | Web | 23. května 2011 v 19:20 | Reagovat

Krásnej novej dess :)

2 Elevanse Elevanse | Web | 24. května 2011 v 20:41 | Reagovat

Právě o tom nesmíme tak přemýšlet, nebo se z toho zblázníme... :DD Můžeme mít milion otázek tohoto typu, ale stejně nám nikdo neodpoví :( A věř mi, že Bůh nechce abychom se dozvěděli ty správné odpovědi, ale dělá to z dobrého důvodu :) Ano přesně tak, v průběhu života se snažíme dosáhnout "topu" - tedy Boha. Na tomto je právě založeno mnoho náboženství, nejvíce asi hinduismus. Podle mne se to ale po smrti ještě nedovíme. Musíme žít tolik životů, než toho budeme hodni :)
Takže ty jsi Bůh? :D Zajímavý sen :DD Asi o tom hodně přemýšlíš, že se ti to i zdá :)
A k té poslední otázce: myslím si, že věří i obyčejní lidé, jen to na nich hned na poprvé nepoznáš... :) Slavní osobnosti to dávají většinou až přehnaně najevo...
Krásný, zajímavý článek :)

3 Jaja Jaja | Web | 29. května 2011 v 19:16 | Reagovat

Waw, super článok :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama