Já se na to všechno můžu z vysoka ....

27. května 2011 v 20:31 | *Geminy* |  Emoce
:X.. Fakt, tahle moderní doba, samý technický vychytávky, počítače, ntb, mobily - všechno jsou to akorát tak vietnamský kšunty. Kvalitní věci jsou jen pro elitu. Už si nevím rady, nemůžu udělat ani pořádně dess, ani nemůžu pořádně něco tvořit, nemůžu si stáhnout nějaký program z netu, aniž by tu nebylo riziko, že natáhnu vir :X. Fšechno mě už štve :X. Furt se něco kazí, nikdy není nic podle mých představ, proč je všechno tak složitý, akorát to přidělává problémy a starosti :X. Aby toho nebylo málo smůla se nám lepí na paty, ať se snažíme jak chceme, furt jsme od cíle dál a dál, místo toho, aby jsme mu byli na dosah. Když máte štěstí, alespoň v tom málu, máte zase strach, že to ztratíte. Když konečně sebe dokopete k nějakému činnu, potřebujete k tomu další lidi, kteří by vám s tím píchly. Jenže každý z nás myslí jinak a každého baví něco jiného. Proč je to všechno tak těžký :X. Čím dál tím víc se mi zdá, že se my do cesty staví mnoho překážek, odrazuje mě to od toho, co chci získat, říkám si jestli už to má vůbec cenu, jestli to všechno nemám hodit za hlavu a myslet radši na štěstí ostatní. Když budou šťastni lidi okolo mě budu i já. Ten život je tak složitej a z jiného úhlu tak uspořádanej, jako opakující se koloběh. Když se zaměřím na detaily a jenom na prostor okolo mě a linii mého života, který se pojí s lidmi, kteří do něj vstoupili, zdá se to tak složitý, zajímavý a nudný zároveň. A když se na to podívám z všeobecného hlediska je to tak všechno hezky uspořádaný jako nějaká ta hra - pravidla, hráči, figurky, úkoly. Nevyznám se v lidech okolo mě, ani sama v sobě, nevím kam dřív, co říct, co si myslet, co vědět, co vnímat, co ignorovat, co slyšet, o co se zajímat, co řešit, co nechat volně plynout, co dělat, co nedělat, kam jít, kam nechodit, pustit se do toho, ano × ne, ....... Ááááááá, moje hlavy mi brzy praskne a pokud ne, tak moje oči otevřou hráz a vše vyplave ven. Tolik věcí bych chtěla na ráz napsat, až semi z toho točí hlava a myšlenky se mezi sebou míchají, až si říkám, jestli moje představy jsou jen představy a nebo realita. Jednout to všechno napíši, všechny moje pocity, to co nedokážu říct slovy, řeknu rukou. Jak říkám plno otázek a málo odpovědí, jediná rada ? Nemyslet, ale v mém případě je tento úkol nesplnitelný. Jsem už z toho všeho paranoidní, že bych na sebe brala moc zodpovědnosti ? Když já jen chci .... Achjo. Fakt se obědnám k psychiatrovi :D :/. Jak se znám zítra z téhle nálady zbyde jen černá skvrna někdo v pozadí, ale pak se zase objeví i s dalšími věcmi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elevanse Elevanse | Web | 28. května 2011 v 15:04 | Reagovat

To víš no. I moderní věci mají své chyby. Bohužel. Asi jako všechno. :)
Ano: překážky - ty vedou k našemu rozvoji. I když si myslíme, že jsou nám na obtíž a že je nepotřebujeme, opak je pravdou.
Poslední dobou se vyjadřuješ trošku, jak to říct. Nábožensky? :D Nemyslím to ve zlém. Naopak. Takovéhle smýšlení má vždy hlavy a patu! :)
Já jsem si také dřív říkala: "Patřím k psychiatrovi." Teď už si to neříkám, protože k psychiatrovi chodím. :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama