Zmatená

12. dubna 2011 v 17:00 | *Geminy* |  Emoce
Nimrám se v sobě, jak v rybě plné kostí,
pukám zlostí, když se mě všichni ptají: " Co ti je ?"
"Nic". Když noc mi oči sněhem přikryje,
dusí mě slzy pod polštářem,
jsem zmijí, žábou, pavoukem a lhářem.
To mi je.



Takové pocity v sobě mám. Nimrám se v sobě. Jsem dívka, co svoje pocity v sobě skrývá a najevo dává pouze úsměv, chová se mile, je tolerantní. O samotě si pak sním o krásném místě, kde si v klidu žiju s rodinou, kde máme jedno dobrodružství za druhým, kde si všichni navzájem pomáhají, váží si toho co mají, kde jsou lidé, co děkují za svůj život, lidé co vymýšlí nové ztřeštěné věci a dělí se s nimi i s ostatními na oplátku nic nečekají. Kde je můj vysněný princ, který mě širokými rameny objímá, povídáme si, řešíme závažné věci, smějeme se a chápeme se. Stane se tak někdy, šlo by to vůbec ? Ne ? Škoda, alespoň v reálnem světe chci být pouze sama sebou, ale na tomto krásném světe, který je ničen námi, nejsem sama. Ani bych býti nechtěla, jen bych si přála, aby všichni odhodili masku přetvářky, aby každý nehrabal jen na svém písečku a svoje životní mota: ,, Jak ty mě tak já tobě" nebo " Když ty mě takhle, tak já ještě hůř" vyměnili za lásku, ochotu a přátelství. Přála bych si, aby se sporu neřešili rvačkou, ale ústy. Někdy si říkám, jestli tento svět není jen přechodná stanice nebo jen taková zkouško od Boha, že život v ráji si musíme zasloužit. Svůj život mám velice ráda i s těmi negativními zážitky. Kde kdo, by mi mohl závidět mojí rodinu, kde se miluje, společně řešíme problémy, jsme upřímní, podporujeme se, radíme si, smějeme se. Ano, přijdou chvíle, kdy jsme na sebe hnusní. Ale já vlastně se v takových chvílích zrovna takhle chovat nechci. Přemýšlím nad tím, jestli na moje chování nemá vliv okolí. Spolužáci, učitelé, lidé v televizi, články v časopisech, internet, a další. Určitě jo. Přijdu do školy tvářím se vesele, i když mě všechno okolo štve, snažím se vycházet se všemi dobře, snažím se být milá, usmívat se. A co si vyslechnu ? Namyšlené řeči rozmazlených harantů :,, Já to dělat nebudu, Ježiši, to je trapný, no a co, jaj, atp, co je, proč tak koukáš, všichni si myslí, jak jsou vtipný. Když najednou projevíte podobné citové výlevy, tak je zas špatně, většinu těch výlevů ignoruju. Pokud nejste v kolektivu oblíbený stačí, když se budete smát tomu co dělají ostatní, nebo, když se budete smát spolu s ostatními. Někdy to nevydržím a na pár minut, či na celou hodinu se do sebe uzavřu. Už nevím co si o kom myslet, kdo je můj přítel. Všichni se tak mění a já s nimi, moc z měn sice na sobě v chování nezaznamenávám, ale určitě se něco změnilo. Všichni chtějí být sami sebou, ale proč to nejde ? Proč naše chování furt něco ovlivňuje, vždyť, když porovnám minulý život v době X, bylo hodně pravidel v etiketě, samí vliv vlády, každý musel držet hubu. Změnilo se vůbec něco ? Mě to teda nepřijde, tady taky nesmíte nic říct, každý vás zkritizuje, zmlátí, vyhrožuje, vysmívá se. V dnešní době jde taky o postavení, o tom jak moc jste zajímavý, co všechno jste si "prožili". Jediné co se změnilo jsou věci okolo nás, vzhled aut, oblečení, budov, obrazy, styl hudby, mluvení, atp.. Podstata zůstala. Pořád se chováme podle toho co je in, co zrovna letí, kam se žene ten hlavní tam celé stádo. Jak hodně na vším uvažuju začínám z toho všeho šílet, kladu si tolik otázek, ale dostává se mi málo odpovědí. Brečím při představě, že zítra už bych tu nemohla být, hlavně jak se vypořádám s tím, kdyby mi teď umřela milovaná osoba. Neumím si představit, že by si za pár let našla mamka nebo taťka novou lásku. Nebo že by mi umřel brácha, jak bych to nesla. Chtěla bych také pak umřít, ale strach ze smrti, by mi to nedovolil, co budu dělat po střední, zvládnu vůbec vztah, zvládnu vůbec mít vlastní rodinu, co potom, až budu stará co budu dělat, čekat na smrt ? Co když bude válka, co když bude přírodní katastrofa. Tohle jsou věci, které se můžou stát a stanou, musíme se je naučit brát a vnímat ? Ale jak, hlavně jak bez strachu ?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pati Pati | Web | 12. dubna 2011 v 17:52 | Reagovat

kebyze chces pripiseme :-)

2 Pati Pati | Web | 12. dubna 2011 v 18:29 | Reagovat

posli to na moj mail anpa@centrum.sk :-)

3 Pati Pati | Web | 12. dubna 2011 v 18:29 | Reagovat

a krasne clanky a basne pises

4 *Geminy* *Geminy* | Web | 12. dubna 2011 v 19:55 | Reagovat

[3]: Tuto báeň jsem nenapsala já, ale jinak děkuju :)

5 Pati Pati | Web | 12. dubna 2011 v 20:08 | Reagovat

[4]: aha, ale aj tak je pekna :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama