Jackie vypráví realitu - 3.díl Nový začátek

28. dubna 2011 v 17:30 | *Geminy* |  Jackie vypráví realitu
Přináším vám další část příběhu, snad se vám bude líbit. Omlouvám se za pravopisné chyby a časté opakování slov. Snažila jsem se věci hodně popsat, aby jste si to lépe představili :)
Hezké čtení ;)

Nejdříve jsem se zastavila očima u hloučku kluků. Bylo jich po málu, škoda. Hrozně jsem se těšila, že si konečně najdu nějakého kluka na vztah, klidně i tady ve škole. Někdy mě napadala bláznivá myšlenka, co kdybych se někdy zamilovala do Marca ? Ne, nepřipadalo v úvahu ! Jsme kámoši, no možná ty nej. Dokážeme spolu mluvit celé hodiny, ale vě většině názorů se rozcházíme a to natolik, že mě tím dokáže vytočit.Někdy se mu bojím říct, čím mě právě naštval a tak jsme k němu odměřené, nakonec si to stejně vyřikáme. Naštěstí je to typ, co to bere v pohodě a neurazí se jak nějaké holka, jednoduše můj názor přijme. Hlouček se sešel v prostřední řadě ve dvou posledních lavicích. Kluk, který seděl na pravé straně lavice byl oblečen ve sportovním stylu. Bílo modrá mikina s logem nike, užší džíny v šedé barvě a na rukou měl černé hodinky. Vlasy na krátko střižené barvy plavé hnědé,obličej ve tvaru oválu, nos jako bambulku, úzké rty,oči spíše malé a měl atletickou postavu. Přišel mi jako normální kluk a odhadovala jsem ho na pohodáře. Vedle něho seděl kluk, který byl oblečen spíše ve stylu skate a volný (hip-hop) styl. Určitě má doma několik skateů, pravděpodobně tančí nějaký street tanec, či něco podobného jako je C-walk, breakdance, hip-hop, jumper, atp.. Určitě by nebyl ten typ na společenské tance. Odhadovala jsem ho na baviče třídy a drsňáka. Měl čepici zvanou bejska, tmavé džíny s dlouhým a širokým rozkrokem, které měly na kapsách vyšité grafity v různých barvách, mikinu měl na zip s velkou kapucí ve žluté barvě, jeho hlava měla tvar trojúhelníku, jeho rty byly plnější, měl havraní nos, vlasy ostříhané na ježka ve světlé barvě a po stranách měl vyholené klikyháky, oči měl úzké a hned nad nimi se lemovalo úzkém ale dlouhé obočí. Třetí kluk stál nad sportovcem, něco mu ukazoval a smáli se. Tohohle týpka jsme odhadovala na romantika. Tmavě fialová košile a okolo krku mu volně vysela polouvázaná černá kravata, na nohách měl úzké černé roury, vlasy měl ve stylu alá Bieber, velké oči, měnší nos a plné rty ve tvaru srdce. Jako jediný se dal zařadit mezi citlivé dušičky, alespoň vzhledem. Jeho bych viděla tak pod balkónem, s kytarou v ruce, jak zpívá své milované píseň, kterou pro ni skládal za večerů, kdy bylo nebe poseto hvězdami. Kousek stranou od hloučku seděl v poslední lavici v řadě u dvěří klučina. Měl velké brýle v retro stylu, ale nepřipadala mi, že by je měl jako doplňek, ale spíše je měl opravdu kvůli oční vadě. Byl to typický koumák a možná i šprt. Hrál si s papíry, skládal z fixek komínek a furt si dělal poznámky. Nejdříve dal dvě fixi na proti sobě, potom na základnu postavyl další dvě, ale v opačném směru, několikrát to zapakoval a na vrch pyramidy postavil poslední konečnou fixu. Takhle si někdy hraju o hodiny i já. Z něho určitě něco bude, nějaký vědátor, nový vynálezce, který jednou svojí vynalézavostí zachrání svět.Otočila jsem se zpěv a očima jsem zabloudila do první lavice u okna, kde seděl kluk menšího vzrůstu. Měl na sobě hnědou mikinu se zipem a kapucí, kterou měl posazenou na hlavě,pod rozeplou mikinou měl bílé triko, na uších mu seděly velký černý sluchátka. Zádama se opíral o zeď a levou nohu měl opřenou o protější židli. Díky této poloze jsem mu viděla do tváře, měl blonďaté sestříhané vlasy, oči zavřené a hlavou kýval do rytmu hudby, která mu proudila do sluchátek. Na opačném konci řady seděl kluk s černými vlasy, účes byl tvořen patkou s červenými pramínky, která mu zakrívala pravé oko, vlasy na tílu byly nagelované a vytvářeli osatny. Oči měl orámované černě. On byl vlastně oblečen celý v černém, koukal ven z okna do vzducho prázdna. Ještě jsem si stačila všimnou vyrytého srdce na levém zápěstí. Jo tak tohle je určitě emo boy. Doufám, že se neřeze často a že ta žiletka co se mu houpe na krku není právě nástrojem, kterým si to udělal. Poté jsem se od zkoumání kluků přesunula k holkám, právě těch tu bylo jak much. V první lavici u dveří seděla naopak dívka, která měla dlouhé vlasy a každý vlásek jiné barvy, oblečení jí hýřilo barvami, tolik jich nemá ani malíř, byla ověšená všemožnými doplňky. Podle mě to je scene gil. Úplný opak toho emo kluka. Třebě časem k sobě najdou cestu, vždyť proti klady se přitahují. Před mou lavicí stály tři holky. Všechny byly hubené, všechny měly pěkné a značkové oblečení. Tady, když nezaujmete známkama a povahou, tak už jen vyzáží. Kde ty rodiče na to berou, v téhle finanční kryzi. Neříkám, že já mám otřesný hadry to ne, ale u těhle slečinek se to jen třpití, blejská a každý kus oblečení má na cedulce svoje logo. Je to divné, ale všechny měli hnědé oči a vlasy, akorát každá v jiném odstínu. Přišli mi v celku sypmatické i ti kluci vypadali v pohodě, tak snad sem brzy zapadnu a bude z nás skvělá parta.Ve předu před tabulí stály dvě holky plnější postavy, jedna měla blond vlasy a druhé kaštanové vlasy. Blondýnka měla růžovou mikinu a černě orámované oči, zatím co hnědovláska měla zelenou mikinu a hnědě orámované oči. Při konverzaci rozhazovali rukama, blondýnka se mi zdála tižší, zatím co hnědovláska mi byla od začátku nesympatická. Bloncka měla drobounký nos, malinké oči a úzké rty, oproti velkému a buclatému obličeji. Hnědovláska měla nos jako pršáček, velké čokoládové oči a přísné úzké rty. Další dívky nebyly ničím typické takové normální, slušně oblečení. Až na jednu, která měla zelené a zářivé oči, zrzavé kudrlinky, hodně pih na nose a kdyby si udělala dva culíky a vzala si každou punčochu jinou, vypadala by jako Pipi dlouhá punčocha. Působyla svým oblečením extravagantně a připadalo mi jako z jiné doby, petrolejová vestička, široké mandžestráky, dlouhé šedé tílko, pletená kabelka. Zajímavý styl. Její barva vlasů ji přirovnávala k rebelce. Další holky byly drobounké, nevýrazné, zakřiknuté a stydlivé. To mi nevadí, s takovýma dívkama i klukama se lehce navazuje kontakt, od nich se nedá očekávat, že vás spraží ledovým obličejem a nebo hnusnými řečmi. Potom co jsem si je všechny prohlídla, jsem usoudila, že to neni až tak hrozný. ,, Co říkáš na naší novou rodinu ?" zeptala jsem se Marca. ,, Rodinu ? Budu rád, když ty čtyři roky uběhnou jako voda" odvětil. ,, Jo rodinu, dyť snimi budeme trávit veškerý čas" ,, No mě je to jedno" a dál už nepromluvil. Učitelka nás všechny okřikla, ať se uklidníme. V tom všichni zmlky a v zápětí se ozvalo ťukání na dveře. Pomalu se otevřeli a do vnitř nakoukla něčí si hlava, srdce mi poskočilo, zalilo mě velké horka, ztuhla jsem a pozorovala tu tajemnou tvář jak se omlouvá za pozdní příchod. Takové pocity jsem naposledy cítila k Diegovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elevanse Elevanse | Web | 29. dubna 2011 v 17:00 | Reagovat

Neměl by se ten příběh jmenovat spíš: "Veronika vypráví realitu" ;) Těch prvních pár řádků mi to přišlo úplně jako o tobě a o M. (s těmi názory). Mám pravdu nebo ne? :)
Krásně si popisovala ty jednotlivé osoby, to by mohla být perfektní slohovka na téma charakteristika... :)
Jé ten závěr: to musí být určitě nějaký hezoun ;)
Diego? nááádherný jméno :)*
Napsala jsi to opravdu hezky, ostatně jako vždy ;) Takový příběhy miluju, když vždy skončí napínavě a pak se těším na další díl ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama