Jackie vypráví realitu - 2 díl. Nový začátek

1. dubna 2011 v 14:27 | *Geminy* |  Jackie vypráví realitu


"Dobrý den dětská!" Promluvila dáma, kterou jsem odhadovala tak na třicet osm let. "Jmenuji se paní Ormanová a jsem vaše třídní učitelka" To asi nebude ta, o které nám vyprávěla Tyfany. Nevím proč, ale vcelku na mě působí sympaticky, i když v hlase je slyšet přísnost. Aby ne, musí si získat náš respekt a nejlépe hned na začátku. " Jsem tu nová, jelikož předešlé paní profesorce vyšli špatné zdravotní výsledky" Tak přeci jsme měli mít tu učitelku, o které se zmínila Tyfany, ještě, že se jí něco stalo. Teda ne, že bych jí to přála, ale mohla třeba odejít někam jinam ne ? " Teď vás milí žáci odvedu do vaší třídy, kde budete v klidu. Společně si pročteme školní řád a řekneme si pár podstatných věcí." Školní řád ? To nám ho musí říkat všude ? Vždyť je pořád stejný ne ? " Prosím pojďte !" ozvalo se od ní. Cestou do třídy jsem si prohlížela školu, sice už jsem si ji prohlídla, když jsem tu byla na dni otevřených dveří, ale pořád to mělo nějaké kouzlo. Celkový vnitřní vzhled školy je jako v těch amerických filmech, tak trochu doufám, že si tu objevím nějaké tajné místečko, kam se ve volnu uchýlím a kde budou moje smysly vnímat a zachycovat inspiraci. Držím se totiž hesla: "Život je inspirace". Třeba ani takové místo nenajdu, nenašla jsem ho ani při první prohlídce. Možná tam budu chodit i s Marcem, budeme si o dlouhých nudných přestávkách povídat a nebo se připravovat na další hodinu. Asi si myslíte, že jsem šprt, ale pro mě je podstatné mít něco v hlavě, nikomu necpu svojí chytrost, i když si myslím, že jsem debil, protože to co se naučím hned pak po napsání písemky zapomenu. Nejvíc se mi na této škole líbí schodiště, je dlouhé, široké, naleštěné, bílé a po stranách má antické sloupy. Zjistila jsem, že máme třídu ve druhém patře. ,, Co myslíš, ozval se Mark, že budeme ty nadcházející dny dělat ?" ,, No učit se ne ? Nejdřív se rozkoukáme, ale pak to půjde jako běžně. Co jiného tady na téhle škole bychom dělali, pokud tu třeba nebudou mít zajímavý kroužek. Určitě bych uvítala nějaký dramatický nebo nějaký literární kroužek, prostě něco kreativního" Odpověděla jsem v zasnění. ,, O tom teda pochybuju." Ušklíbl se. Pokud si pamatuju, tak se naše bývalá třídní učitelka na základce zmiňovala, že je tu jeden češtinář, který povedené slohové práce posílá někam do časopisů. ,,Doufám, že budeme moc sedět vedle sebe, třeba preferují, abychom seděli každý zvlášť" oznámila jsem mu. ,, Nesmysl, tak velká ta třída není, koukni kolik nás tu je" ,, Asi máš pravdu. Snad i brzo zapadneme do kolektivu" Trochu se obávám. Vždycky, když jsme jeli na nějakou soutěž, ještě za dob základky, nejvýřečnější byl Mark a svým sympatickým vyjadřováním si kápnul do noty s každým. Kdežto já jsem spíš čekala, až mě někdo odhodlá sám oslovit a naváže se mnou jako první konverzaci. Jednou mě potěšilo, že jsem se seznámila s trojicí holek (ještě doteď jsme ve spojení přes facebook), kdy mi při rozhovoru sdělily, že jsou rády, že jsem tu jediná, která se nechová namyšleně. Taky mi řekly, že jsem pěkná a sympatická. Koho by to nepotěšilo ? Zato spíš ony byly ty hezké. Nemohla jsem si nevšimnout toho, jak si mě všichni tady prohlížejí. Takhle je to pořád, mám snad na hlavě anténu, nelíbí se jim moje oblečení, vzhled ? Nebo jak si vysvětlit tyto pohledy s otazníkem. Kluci, mě sjížděli od shora dolu a některé holky, dělaly takové ksichty, že bych k nim nejradši přistoupila a v pálila jim nějakou vtipnou a stíravou větu. ,, Koukej, jak si tě všichni prohlížejí." Nadhodil Mark ,,Úžasný, nejspíš vypadám hrozně a nebo ( jak jsem si vždycky myslela) působím na první dojem arogantně a namyšleně" odpověděla jsem zdrceně.,, Di ty, už jsem ti to říkal milionkrát, seš pěkná a působíš mile." ,, To si myslíš, jen ty. Říkáš to, protože jsme nejlepší kámoši a to se musí. Navíc ty mě znáš, proto si myslíš, že jsem milá." ,, Ne, ne, věř mi, podle mě se jim líbíš a holky ti možná tak závidějí" ,, Já vím, že to myslíš upřímně a vážím si to ho. To určitě, to si spíš teď připadám, že jsem tu mezi těmihle kráskami, já ta, která je tu nehezká" ,, Najděte si pro sebe vhodné místo a sedněte si" Oznámila nám třídní. "S Markem jsme si sedli do čtvrté lavice v prostřední řadě. Nesedli jsme si ani dozadu, jako problematičtí a ani do předu jako šprti. Začala nám odříkávat jednotlivé body školního řádu a já jsem zatím uvažovala o svých problémech a koukala po třídě. Nejdříve jsem se zastavila očima u ….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elevanse Elevanse | Web | 1. dubna 2011 v 19:12 | Reagovat

U čeho se zastavila očima?? :D Jsem zvědavá, co to bude. :)
Jasná věc je zas taková, že v tom příběhu vidím úplně tebe! :D Hlavně v tom, jak si myslí, že je hnusná, ale ve skutečnosti je krásná. Tak to jsi úplně ty :P :D

2 Týna Týna | Web | 1. dubna 2011 v 23:31 | Reagovat

http://thetyna.blog.cz/1103/otazky-1#komentare

Ahoj potišilo mě kdyby ses mě zaptala na jaké koliv otázky stačí jen kliknout..Krásný blog! :D

3 :] Smajlík :] Smajlík | Web | 2. dubna 2011 v 18:52 | Reagovat

Hrozná hrubka v rubrice :X vyprávÝ .. ! :D

4 Elevanse Elevanse | Web | 2. dubna 2011 v 20:22 | Reagovat

No docela to bolí. Ale dá se to vydržet...   Jak se říká: Pro krásu se musí trpět =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama