Citový vílev ?..

4. ledna 2011 v 18:10 | -WeUn- |  Emoce
Lituju toho, že jsem na některý kroužek nechodila dýl. Nevěnoval se mu na plno. Chtěl jsem dělat všechno, chtěla jsem ve všem vynikat, protože všechno mi šlo (skoro), myslela jsem si, že můžu dělat vše. Můžu být malířem, zpěvákem, hercem, vědcem, právníkem, prezidentem. Jenže teď, když si mám vybrat, zjišťuju že jsem se na to všechno pěkně vybodla, teď už mě nebaví nic, nemám chuť a už vůbec žádnou inspiraci. Nevím jak jsem to všechno předtím dělala, už vůbec nevím co jsem si to namlouvala, že všechno dokážu stihnout, asi jsem ze sebe dělala něco jako Boha. Měla jsem tolik snů, tolik zálib a teď nemám nic. Nejspíš jsem chtěla pořád víc a víc a stratila jsem talent (to co mi šlo nejlíp), který byl opravdu můj a ve kterým jsem vynikala. Teď už ani nevím včem byl ten talen. Je to smutný. Nevím na jakou školu ani jít, chtěla bych dělat něco co se mi bude líbít, bude to můj druhý smysl života, bude mě to bavit a já ani nevím co bych měla dělat. Dyť to bude veškerý můj strávený čas. Čas pěkně letí včera jsem ještě byla malá holčička, co každou hodinu dělala něco jinýho, hrála si s panenkama, čučela na pohádky. V těchto letech mi bylo nejlíp. Mě přijde ten život docela nalinkovanej - Narodíš se,dětství, školka, škola, puberta, střední, dospívání, vysoká (možná), dospělost, svatba, děti, stáří a smrt. Ty dny co prožijeme v tomhle úseku, jsou jen takovým doplňkem. Nevím nemám v sobě jasno nevím co jsem za člověka, nevím co mě baví, nevím nic :D. Směju se, ale mrzí mě to :´(. Když si to teďkon čtu, připadám si jako namyšlenej dětinskej sobec :X. chtěla bych to vrátit (možná, jelikož nevím co by se stalo), udělat to jinak, ale možná je to takhle dobře. Koukala jsem na životy jiných a chtěla je mít taky takový, když jsem se podílela na jejich dnech nepřišli mi tak úchvatný jak z jejich vyprávění. Místo toho abych prožívala svůj život a vážila si toho, teď bych takhle nejspíš nemluvila :(. Nemám ráda svoji povahu, nemám už ani ráda to co dělám, všechno mě na mě štve. Vadími, že se bojím normáních věcí, neumím se v přítomnosti rodičů odvázat akorát jim kazim zábavu :(...), jsem akorát vtipná a to zas neumim upřednosti při hovoru s novými lidmi a kámoši. připadám si hnusná, štve mě, že neumím říct upřímný promiň, neumim dát na javo jak někoho mám hrozně ráda. Jsem samá chyba :´(. Nechápu proč se nemůžu chovat stejně jak s rodiči tak i s kámoši. Snažila jsem se být tak ve všem nejlepší, abych byla nejspíš oblíbená co já vím, sama nevím proč jsem to takhle všechno dělala, ani proč jsme se tak chovala. Ani nevím jestli tohle moje chování jsem vůbec já. Nejspíš jsem moc žárlivá ?.. Chci toho tolik udělat a toho tolik změnit, zároveň něco vybudovat, zachovat, něco nechat volně plynout a všechno dohromady. Nechci aby si lidi mysleli, že oni za to můžou :(. A už vůbec né rodina. Myšlenky mi lítají sem tam, nejdřív myslim na to pak na to. Takhle tu knihu nikdy nenapíšu :X. Nemám žádnej pořádnej cíl, žádnou pořádnou zálibu. Je tolik věcí co mě tak štve :X ! Jsem fakt blázen, mám nějakou psichyckou nemoc, nějakej psichyckej blok nebo já nevím :D. Radší už psát nebudu nebo se tu fakt rozpláču :´D...

To jsem se jen vypsala,tohle mi nějak leží v hlavě, zítra to budu mluvit zas o něčem jinym a budu si myslet úplnej opak určitě :D.
Heleďte neříkali všichni že tenhle rok bude pro všechny něčím extra, že to bude super rok. No u mě to ještě nějak nefunguje :(.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elevanse Elevanse | Web | 5. ledna 2011 v 16:08 | Reagovat

Jsme na tom hooodně podobně. Dříve mně bavilo strašně moc věcí, dalo by se říct, že od každého něco, v každém 'oboru' jsem něčím vynikala. A teď jsem na to doplatila: vůbec nevím, CO nebo JAKÝ OBOR mně vůbec baví, prostě to netuším... Ale musím v jedné věci s tebou nesouhlasit.  A je to o tom talentu: to si pamatuj, talent nemůžeš ztratit. Ten máš na něco už od narození, a budeš ho mít pořád, i když se to občas nezdá, i když občas o tom pochybuješ, přesto ho máš (ale možná je někde ukryt a čeká na vhodnou chvíli )) Podle mně talent je věčný - to je můj názor.  Ale neee NEJSI 'namyšlenej dětskej sobec', jsou to jen tvé pocity, a jelikož jsi z nich trochu zmatená, tak nevíš jak na ně reagovat a tak se prostě směješ   Věř mi, u mně to je něco podobného... xD S těma rodičema to máme taky stejný... Vždycky všechno pokazim. O tom asi napíšu článek, protože by to bylo na dlouho. A k tomu ještě připíšu jednu úvahu, která s tím úzce souvisí.  Jsem ráda (jo, opravdu), že je v tomhle světě NĚKDO, dokonce je to i dívka v mém věku, kdo má stejné (nebo podobné) vztahy k určitým věcem, kdo přemýšlí, chová se stejně jak já a je prostě něco jako mé druhé já... Jsem opravdu ráda, moc ráda.... :* :* Kdybych mohla, kdyby mně tady nic nedrželo, tak bych s tebou jela někam úplně pryč, je jedno jestli na nějakou slunnou pláž, nebo na exkurzi do tropickýc pralesů, hlavně že bych byla s člověkem, s kterým si rozumím... Kéž by to tak šlo udělat.. :´(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama